Sněžného levharta v Kazachstánu ohrožuje turismus. Pomoci mohou i Češi

„V Kazachstánu aktuálně chceme pomoci řešit problém města Almaty, kde se plánuje výstavba komerčního lyžařského rekreačního areálu.“

„Kapacita komplexu má být asi 10 tisíc lidí za den. Celý projekt se má uskutečnit v horách, kde je národní park Ile- Alatau, je to přírodní oblast nedotčená člověkem a mimo jiné se tam vyskytuje sněžný levhart,“ vysvětluje Martin Skalský ze sdružení Arnika.

K záchraně irbise by podle něj stačilo dodržovat přísná pravidla, která platí v národním parku, a mezinárodní úmluvu pro ochranu přírody.

Arnika proto bude koncem června jednat o této hrozbě pro irbise na mezinárodní konferenci v nizozemském Maastrichtu.

Chce prosadit, aby developeři projekt změnili a aby byl národní park využit pro turistické účely šetrněji. Proto bude Arnika spolupracovat s kazašskými nevládními organizacemi, které by měly pomoci projekt změnit.

Podobně přesvědčuje v rámci záchrany těchto vzácných zvířat lidi v různých zemích i ředitel liberecké zoo David Nejedlo.

„Už od roku 2009 spolupracujeme se Snow Leopard Trustem, který se obyvatele v místech, kde sněžný levhart žije, snaží přesvědčit, že je pro ně větší bohatství, když levhart bude běhat po horách i přesto, že občas zadáví nějakou kozu,“ říká.

Liberecká zoo má jeden chovný pár irbisů a jednoho 19letého kocoura. Jako první z českých zahrad také v roce 1990 odchovala mládě.

Návrat vzácných zvířat do přírody je nákladný

I když zoologické zahrady v celém světě chovají podle plemenné knihy přes tři tisíce irbisů a ve volné přírodě jich žije 7 tisíc, kdyby zmizeli z Kazachstánu, byla by to prý tragédie.

Podle zooložky Petry Bolechové sice existují programy na návrat vzácných zvířat do přírody, ty jsou ale velmi nákladné. Šelmy odchované v zoo se například musí téměř tři roky učit lovit.

„Protože nemůžete zvířatům předkládat podle zákona na ochranu zvířat živou potravu. Tudíž když se zapojíte do podobného programu, musíte mít speciální přípravné voliéry, kde se učí svému přirozenému chování. Druhou zásadou je monitoring zvířat pomocí GPS po dobu až pěti let, který dokladuje, jak úspěšná jsou zvířata v terénu.“

Arnika teď v rámci kampaně sbírá podpisy pod petici, k níž se mohou lidé připojit na internetových stránkách pod názvem Zachraňme irbise.