Rozbořený zámeček ve Skrytíně vstává z popela. Nový majitel u něj vytvořil místo pro setkávání
Zámeček Skrytín stojí na kopci nad Labským údolím na Děčínsku. Sto čtyřicet let stará stavba sloužila jako letní sídlo rodině ústeckého bankéře Ludwiga Heinricha Augsta Wolfruma. Po 2. světové válce a za minulého režimu ale zchátrala. Příběh zámečku se začal obracet k lepšímu, když ho získal Ústečan Martin Hausenblas, který se ho rozhodl zachránit.
Skrytín býval na začátku 20. století honosným sídlem, s bazénem a zahradami. Postupem času z něj ale zbyly jen ruiny. Co po sametové revoluci nerozkradli a nezničili vandalové, o to se postaral zub času. Zámeček dokonce vyhořel. Zdi se rozpadly a stropy propadly. Na ruině se časem objevila cedule s nápisem „Zákaz vstupu – vaší pomoci stačilo“.
Příběh zámečku má ale šťastný konec. Před patnácti lety se i s okolními pozemky stal majetkem Martina Hausenblase. Jeho vizí je stavbu opravit do původního stavu a přetvořit v domov a také v místo setkávání lidí. „Na začátku jsme jenom uklízeli,“ vzpomíná Martin Hausenblas. „Odvezli jsme odtud stovky nákladních aut odpadu a stavebního nepořádku všeho druhu.“
Dnes má zámeček novou věž se zvonem Václavem. Pracuje se také v interiéru, například na vystavění podlah a zcela zničených kleneb. Na louce za zámečkem je dispozici zázemí pro turisty, volně přístupné každému po celý rok. Pergola se stolem a lavicemi je vybavená vlastní malou elektrárnou v podobě solárních panelů. Lavice a stůl jsou také kolem ohniště s grilem. Dřevo na zátop je vždy k dispozici, stejně tak jako pískoviště a houpačky pro děti. „Letos vybudujeme ještě toalety a koupelny s teplou vodou, vše bude k dispozici zdarma,“ plánuje Martin Hausenblas.
Na Skrytín vede žlutá turistická značka z vlakového nádraží Dobkovice. Cestou na tříkilometrové cestě nahoru na Skrytín stojí několik odpočívadel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
