Poslednímu ručně obsluhovanému nádraží v Martinicích v Krkonoších hrozí zánik

13. březen 2015

V Martinicích v Krkonoších mají železniční stanici, nad kterou srdce mašinkářů plesá. Železničáři tam přehazují výhybky ručně, návěstidla obsluhují ocelovými táhly a používají telefon na kliku. Tomuto mašinkářskému skanzenu, jedinému v Česku ale hrozí konec. Má se koncem roku modernizovat.

„Kampak jedete? Kousek, do Vrchlabí,“ chystá se k nástupu do vlaku pan Honza, který je na martinické nádraží pyšný.

Kousek od něj bydlí Petr Pěnička, který založil spolek železničních nadšenců. Chce zachovat tenhle technický skvost plně funkční i do budoucnosti.

Nádraží funguje už od 2. poloviny 19. století

Mašinkář připomíná, z jaké doby železnice pochází: „Už z roku 1871, kdy ji postavily severorakouské dráhy, v roce 1878 byla vybudována lokálka do Rokytnice a po válce se vybudovalo na tu dobu moderní elektromagnetické zabezpečení stanice, které je tady dodnes. Funguje bez poruch, a to je na ní nejvzácnější, protože je obsluhovaná lidskou silou a zařízení je bezporuchové.“

Podle Marka Iliaše ze Správy železniční dopravní cesty je ale automatizace trati nutná. „Ta technologie, která je tady v provozu, už, bohužel, nemá u moderní železnice co pohledávat. Celé toto zařízení bude demontováno a nahradíme ho moderním zabezpečovacím zařízením, které mimo jiné umožní i rychlejší jízdu vlaku, tím se taky zkrátí přepravní doba cestujících.“

Modernizovat? Ano, ale jak?

Marek Iliáš vylučuje, že by historická návěstidla nebo ručně přehazované výhybky mohly paralelně fungovat s automatickým řízením.

Petr Pěnička má ale v ruce odborný posudek. „Od ČVÚT, fakulty dopravní, že ten systém, který tam dneska je, je napojitelný na automatizovaný systém, i když třeba s lidskou obsluhou.“

Nebude to fungovat, říká Iliaš a opakuje nabídku SŽDC. „V případě, kdy by došlo k dohodě, tak naši pracovníci samozřejmě demontují původní zařízení tak, aby nebylo poškozené, následně se může opět složit. Už sice nebude řídit drážní dopravu ,ale bude plně funkční, takže by ho mohli lidé v muzeu vidět v chodu tak, jak sloužilo na dráze.“

Kulturní památka nebo exponát v muzeu?

Podle Petra Pěničky jsou všelijakých výhybek, semaforů a pruhovaných šraněk česká železniční muzea plná. Nádraží v chodu jako za našich babiček, je ale v Česku jediné.

„V rámci toho našeho spolku jsme vypracovali návrh na prohlášení nádraží kulturní památkou. Ten jsme ve spolupráci s krajským pracovištěm národního památkovému ústavu dali na ministerstvo kultury a tam se to do dneška posuzuje. „

Podle Správy železniční dopravní cesty se ale už kvůli modernizaci nádraží a tratě zahájilo územní řízení. Jakmile se vyřeší podnět jednoho stěžovatele, mohou koncem tohoto roku práce na výměně technologií začít.

Spustit audio