Petr Lněnička: Nadabovat Belmonda byla možná maličko drzost. Mám ho rád od pana Krampola

Narodil se v Litomyšli, v místě, kde žije na 400 Lněničků. Smetanu si zahrál jako místní patriot. Vystudoval obchodní akademii a DAMU. Působí v divadelním souboru Kašpar. Předtím hostoval i v Národním divadle a taky na Vinohradech. Daboval Belmonda i prince Charlese, tedy Karla III.

Jaký přívlastek máte pro Litomyšl?

Já mám Litomyšl spojenou samozřejmě s dětstvím, s rodiči a kamarády a se školou. Možná, že toho o Litomyšli v současnosti víte daleko víc vy, protože přeci jenom já už v Praze žiju od roku 1997, takže to už je hrozně moc. Ale pravidelně se vracím do Litomyšle, stále tam mám rodinu, takže je to spíš takhle soukromé. Kdybyste se mě zeptala, kam si zajít do restaurace, kde se najíst, neumím poradit, já jezdím k mamince.

Usiloval jste hodně o roli Jana Petránka ve filmu Vlny?

Nevím, jestli se to takhle dá říct. Já jsem si pro tu roli nepřišel, ona přišla ke mně, respektive přišla ke mně tou formou, že mi Jirka Mádl nabídl kamerové zkoušky. Já jsem tam šel teprve po přečtení scénáře a od té chvíle jsem si velice přál, abych v tom filmu mohl být, protože ten scénář byl úchvatný. Trvalo to hrozně moc dlouho, ale vybral si mě Jirka, pak jsme dlouho čekali na realizaci.

Z filmu Vlny, který režíruje Jiří Mádl|foto:Dawson Films

Já tuším, že tam uběhly dokonce tři roky. Pak to mělo ještě takovou peripetii, o které už jsem mluvil, že vzhledem k mým závazkům a ke změně mojí podoby kvůli projektu Metoda Markovič, jsem na krátký okamžik přišel o možnost účinkovat ve Vlnách, ale naštěstí se to nakonec zvrátilo i za mého přispění a ve Vlnách jsem mohl být.

Čtu tady, že jste nedávno nadaboval třetí film, kde jste mluvil za Jeana Paula Belmonda. Je to pravda?

Je to pravda. A je to pro mě velký zážitek, protože já jsem absolutní fanoušek dabingu pana Krampola nebo pana Třísky. Takže byla to taková i malinko možná drzost. Nicméně jsem za to strašně moc rád, protože ty filmy jsou černobílé, velmi staré, asi už by to nevypadalo dobře, kdyby to pan Krampol daboval. A byla to velká příležitost.

Čtěte také

Jiří Lábus vstoupí do dabingové síně slávy. Nejenom za Marge

Pan režisér Klose k tomu přistoupil tak, že poprvé mi řekl: „Petře, asi nás za to všichni nebudou mít rádi, ale já chci, abyste to dělal tak, jak to dělá ten Belmondo.“ A on je prostě jiný, než ho známe. Bohužel, protože já ho mám rád tak, jak ho znám od pana Krampola. Ale ty filmy byly úžasné a jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet, protože já jsem velký fanoušek Belmonda už od dětství. A jestli můžu posluchačům doporučit nějaký film z těch třech, řeknu Opice v zimě. Ale nebudu říkat proč, to se už dnes do rozhlasu nehodí.

Vy jste se s Jiřím Markovičem osobně nesetkal, ale prý jste mluvil s jeho ženou. Pokud je to pravda, na co jste se jí ptal? O čem jste s ní mluvil?

Je to pravda, bylo to tak. S panem Markovičem jsem se už potkat bohužel nemohl. A to, že jsem se potkal s paní Markovičovou, byl nápad mojí kolegyně Sarah Hlaváčové, která ji hrála. Ona se s ní chtěla setkat, myslím, že z pohnutek, které jsou jasné. A měla pocit, že by bylo dobré, kdybychom se s ní potkali oba, což byl vynikající nápad.

Paní Markovičová je úžasná dáma a musela toho zažít spoustu. Je to určitě hrdinka.

Takže jsme se s ní sešli a povídali jsme si s ní. Ona, jak je dáma a veselá, tak nám řekla spoustu zajímavých věcí o soužití jich dvou, což bylo samozřejmě určitě pro Sáru daleko ještě přínosnější, ale pro mě taky, protože to dokreslovalo nějaký charakter pana Markoviče.

Na co se teď, Petře, nejvíc těšíte?

Tuhle otázku dostávám i od svých blízkých a často na ni neumím odpovědět. Mám za sebou velice náročné pracovní září, takže teď se těším na takový odpočinek, na to, že budu víc se svým synem, a na to, že bude čas někde cestovat, protože cestuju moc rád, někam si zajet, něco vidět.

A mám před sebou i pracovní nabídky. Nevím, o čem můžu a o čem nemůžu mluvit, ale na ty se samozřejmě těším. Těší mě, že nějakou práci mám, že je přede mnou, že mi někdo něco nabízí, ale na druhou stranu, že bych teď úplně byl šťastný, že zase budu mít plný diář a nebudu mít volno, to nemůžu úplně upřímně říct.

Proč pro něj byla role Hamleta důležitá, ale jiné role ještě zásadnější? Proč díky dabování seriálu Koruna získal sympatie ke Karlu III.? Co musí herec udělat, aby mohl hrát svou roli?