Pelíšky byly přelomové. Do té doby jsem byla ta dcera Jiřiny Bohdalové
Třikrát byla nominována na Českého lva, získala cenu Týtý a má cenu Thálie. V dubnu vyhrála anketu, kterou vyhlašuje Český rozhlas Hradec Králové a posluchači jí zvolili Šarmantní osobností roku 2016. Dnešním hostem je Simona Stašová.
Je zbytečné říkat, že maminkou Simony Stašové je herečka Jiřina Bohdalová. Otcem přírodovědec, geofyzik a uznávaný seismolog Břetislav Staš. Simona vystudovala konzervatoř a DAMU a první angažmá získala v divadle v Českých Budějovicích.
Kdykoliv Vás vidím, říkám si v duchu, kde se ve Vás bere tolik energie …
„Já jsem 62 let žila vedle své maminky, ono to není jen geneticky dané, ona to je životní nutnost. Protože vedle téhle sopky z Hostivaře nebyla jiná možnost než zažehnout v sobě taky ten motor, abych vedle ní obstála. Nebyla jiná šance, než nakopnout motor a jet.“
Máte syny Marka a Vojtu. Vojta by mohl mít něco i po svém otci, Pavlu Skřípalovi?
Má. Zaprvé je krásný, Pavel to byla moje obrovitánská láska. Šikovný člověk, vypadal jako Omar Shariff před třiceti lety, krásný, talentovaný chlap. A to, že nám to nevyšlo – my jsme měli jiný pohled na život, já jsem strašně ráda, že s ním mám syna, Vojta je báječný.“
A Markův otec je Ital, profesor dějin umění na univerzitě v Římě. Cítí se být Marek polovičním Italem? Když se na Vás dívám, Vy jste Italka s českou náturou.
„Marek Ciccotti je napůl Ital, dokonce bych řekla, že je spíš ze čtvrtiny Čech a ze tří čtvrtin Ital. Má v sobě všechno, co mají Italové, všechen oheň. A já jsem tomu ráda. Já jsem chtěla italské dítě a mluvit italsky, já se do té země zamilovala.“
Ale nezůstala jste tam.
„Tam bych zapadla, byla bych jedna z mnoha. Tady jsem ojedinělá a to je to, co já mám strašně ráda. Že já si přetahuju tu Itálii sem a jezdím zase zpátky do Itálie načerpat si tu slunnost, to slunce v duši.“
Když kritici mluví o Vašich filmových rolích, tvrdí že Pelíšky byly rolí přelomovou a zásadní. Vnímáte to stejně?
„Určitě. Já jsem do té doby dělala spoustu roliček a pořád jsem byla taková ta, co je dcera Jiřiny Bohdalové. A já už si na to zvykla, mně to tak nevadilo, já dělala dabingy, měla krásné role v divadle. A já byla spokojená. Ale zničehonic přišel Honza Hřebejk, viděl mě v Činoherním klubu a hned na mě po představení počkal a říkal, že by mě chtěl do filmu. Druhý den zavolal, poslal mi scénář, to byla taková malá rolička, žádná zásadní role. A pak mě hrozně potěšil, když za ním po premiéře někdo přišel a řekl ´Ten film se Stašovou je výbornej.´ Nemohl si vzpomenout na název. Tak to když mi potom řekl Honza Hřebejk, tak to bylo veliký.“
Vy říkáte, že ten, kdo tvrdě pracuje, je šťastný člověk. A že práce je afrodiziakum, které vyčistí hlavu. Přece jen musí někdy nastat okamžik, kdy je zapotřebí tu hlavu vyčistit jinak. Ve Vašem případě asi odjezdem do Itálie.
„Je to tak, Itálie mě nabíjí, ti lidé tam mají charakter prosolený mořem a prosluněný sluncem. A je to na nich znát. Máme s nimi něco společného, ale na rozdíl od nás oni umí žít a užívat si to. To bych ráda dala do Čechů, i když je miluju, jsem patriot a miluju český národ a jsme inteligentní, chytřejší než Italové, jsme pracovitější a poctivější a ještě kdybychom měli to, co mají Italové, ten odpich, tak je to dokonalé.“
Vás práce nesmírně baví, přesto si říkám, kdybyste si měla vybrat znovu povolání, bylo by to herectví?
„Dneska už ano. Uvědomila jsem si, že v divadle je moje hlavní síla a že film je jen bonbónek, v rozhlase mám neskutečnou trému. Mám nesmírný respekt před mikrofonem, tudíž já jsem si už vybrala, že to, co můžu nejvíc dát lidem, je jeviště. Kdybyste se mě zeptala před dvaceti lety, tak bych Vám odpověděla, že bych chtěla být u divadla, ale dramaturg.“
Na závěr Záletů patří tradičně štafeta otázek. Minule tady byl lékař Miloš Barna. A tady je jeho otázka pro vás: „Chtěl jsem se zeptat, jestli jí taky někdy něco bolelo a jestli měla někdy potíže s páteří a jestli dělá nějaké preventivní kroky.“
„Pane doktore, mluví k Vám důchodkyně, 62 letá, takže lhala bych, kdyby tu a tam nebylo koleno, uskřípnutá páteř. Ano, znám to. Pane doktore, já si na Vás vezmu telefon a Vy mě celou, po stránce ortopedické, proklepnete.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
