Odborník na mlýny Radim Urbánek: Mlýnský kámen neklape, ale mírně šustí

Radim Urbánek pochází z Pardubic. Má výuční list i maturitu na Středním odborném učilišti chemickém v Pardubicích. Pak vystudoval etnologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přispívá do technické encyklopedie a vydal publikaci o mlynářích a sekernících. Absolvoval mlynářský kurz.

Jaký zvuk vydává mlýnský kámen, když se otáčí?

Vůbec žádný, jemně šustí, neklape, jak si část lidí myslí. To, co tam klape, je úplné jiné zařízení. Je to tzv. odrážka hasa-čertu. Tady jsme asi u prvního slova, které většina lidí znát nemůže. Zkusme si představit dřevěnou pružinku, která klape o vačku nebo kolíčky. Ale i ty kolíčky měly v minulosti svůj termín, naši předkové jim říkali palčíky.

Je nějaký mlýn, který máte vy osobně nejraději?

Jeden je. Ono to má vazbu na člověka, který dnes už bohužel nežije. Jmenuje se Luděk Štěpán a založil před 50 lety Soubor lidových staveb Vysočina, lidově řečeno skanzen na Veselém Kopci. Byl to zakladatel české molinologie, tedy nauky o mlýnech.

Radim Urbánek u mlýna Betlém v Zálší na Vysokomýtsku|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Když jsme se v souvislosti s tímto mlýnem potkali a začali jsme si o něm povídat, tak jsme se shodli na tom, že to je jeden z nejzajímavějších českých mlýnů, jaký známe. Ten mlýn se jmenuje Betlém, je to číslo popisné 35 ve vesnici Zálší, což je kousek od Chocně. Tam je celá řada zajímavých věcí. Mlýn znám od roku 1992 a od té doby, za více jak 30 let, kdykoliv jsem tam byl, tak jsem vždy narazil na něco nového, co mě tam zase překvapilo.

Kdo chce hýbat s velkými mlýny, musí nejdřív pohnout sám sebou. Ne nadarmo se to říká?

To souvisí i s tím, že člověk, pokud chce pohnout sám sebou, tak musí některé věci pochopit od začátku, i když je pochopí na moderních věcech, tak je dokáže převést do těch historických, protože technologie se v českým zemích v tomto směru nezměnila přes 200 let. Mlecí technologie je stejná.

Od roku 2018 jste také ředitelem Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Na co jste nejvíce pyšný, když se v muzeu rozhlédnete?

To nejvíc, čeho si vážím a cením, je, že dnes je muzeum mnohem známější než před 6 lety a projevilo se to i v návštěvnosti, ta je dvojnásobná. Pořád to není výsledek, který jsem si představoval na začátku.

Ředitel Městského muzea v Ústí nad Orlicí Radim Urbánek|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Vy máte několik sběratelských vášní, ale jednou z nich jsou historické radiopřijímače. Je nějaké rarita, kterou si hýčkáte?

Je a měli jsme ji nedávno na výstavě a souvisí s naším krajem, protože v Přelouči se vyráběly radiopřijímače ještě dávno před Teslou, před Teslou byla firma Radiotechna a ještě před ní byla firma, která se jmenovala Myslík – Hyršovský. Vyráběla radiopřijímače, které se jmenovaly obchodním názvem Zenit.

Mám dva Zenity a jeden z nich je Zenit, kterého si opravdu vážím, 031. Jedná se o tzv. krystalku. Dovolím si zmínit, že já už ale radiopřijímače nesbírám, to bylo jedno moje období. Na druhou stranu, když ke mně někdo dneska přijde na návštěvu, tak v kanceláři těchto radiopřijímačů uvidí kolem dvaceti.

Poslední otázka od umělé inteligence: Jakým tématům se chcete v nadcházejících letech věnovat v rámci muzea?

To je otázka, na kterou si dovolím neodpovědět úplně, ale zmíním mírně vyhýbavě, že budeme mít dál témata, která jsem zmínil. Jedno téma je textil, druhé téma jsou betlémy, třetí téma je samozřejmě lokální a regionální historie. Z těch témat lokální a regionální historie nám směrem nahoru mírně vyčuhuje i železnice, protože ležíme přímo na trase Olomouc – Praha. Co je málo známé i pro lidi, kteří se zabývají historií železnice, že u nás v okrese Ústí nad Orlicí jsou jediné tři dochované objekty – výpravní budovy - z budování oné tratě z roku 1845, stavěné byly 1844 – 1845. Jeden je v Zámrsku, druhý je Ústí nad Orlicí město, třetí je v Třebovicích.

Proč na tom býval vodní mlynář lépe než ten větrný? Jak se mele nejkvalitnější mouka? A bude se mlít stejně za 200 let? Jak si v muzeu připomenou osobnost Quida Kociána? Co znamená mít za lubem?