Mávání ocasem nemusí být jen projev psí radosti, připomíná canisterapeutka Andrea Tvrdá

„Každý zooterapeut by měl dokonale znát své terapeutické zvíře, jakoby z něj měl doktorát,“ připomíná Andrea Tvrdá, ředitelka Elva Help z.s., která v současné době v rámci canisterapie  navštěvuje své klienty s fenkami labradudla Mikinou a Bubu.

Andrea Tvrdá, ředitelka Elva Help z.s. a fenky labradudla: bílá je Mikina a černá je Bubu|foto:Iveta Kalátová, Český rozhlas

„Musí znát obecně druh, se kterým pracuje, ať už je to pes, nebo kočka. A jde zejména o signály, kdy si tělo zvířete nemůže pomoct. Není to naschvál, je to způsob uvolňování se z nekomfortu. ‚Už se mi tady nelíbí, už je to na mě dlouhé, už na mě moc tlačíte, už je moc velký hluk, ten pach, co tady cítím, je moc výrazný, už toto nechci dělat.‘ To jsou signály, které může pes dávat různými jemnými změnami na svém těle,“ dodává Andrea Tvrdá.

„Kdo tyto signály nezná, kdo to neumí, tak to snadno přehlédne, nebo zamění za něco jiného. Změní se třeba tvar očí, z kulatého oka je najednou mandlové. Je tam napětí, svaly na obličeji psa jsou najednou napjaté. Změní se způsob položení ucha, trošku je stažené dozadu. Ale pozor, může to být i mávání ocasem, to není jen projev radosti. Pokud to spojíme s výrazem v obličeji, mávání ocasem může znamenat ‚já už nechci, už to dál nechci snášet‘,“ dává příklady ředitelka spolku Elva Help.

Se speciálně vycvičenými psy navštěvuje malé i velké pacienty v nemocnicích, v psychiatrických léčebnách nebo klienty s mentálním či pohybovým postižením. Současně je členkou týmu lektorů MPSV a Asociace vzdělavatelů v oblasti problematiky zvířete v sociální práci. Od roku 2003 pracuje jako sociální pracovník – terapeut a trenér zvířat.

Která plemena psů jsou vhodná na canisterapii? Jak se cvičí? A nakolik se zpřísnily podmínky pro canisterapeuty? Poslechněte si záznam rozhovoru.