Jeden hlavní hrdina, jeho protivník, a šťastný konec. To je opravdová pohádka, popisuje etnolog

PhDr. Jaroslav Otčenášek, Ph.D. působí v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR v oddělení pro výzkum kulturního dědictví. Věnuje se tradičnímu slovesnému folkloru, pohádkám, pověstem a legendám, současně popkultuře se vztahem k folkloru, literárním dějinám a mnoha dalším oblastem s tím spojených.

Donedávna přednášel na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a také tři roky na Katedře bohemistiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Vydal několik odborných i populárně naučných publikací a dokonce první úplné vydání českých lidových pohádek, má to být 13 svazků. „Chtěl bych se pokusit dát dohromady všechny dostupné pohádkové texty z českých zemí, jak českého původu jazykově, tak pohádky českých Němců, českých Romů a českých Poláků,“ říká.

Čtěte také

Pohádky ukrývají spoustu mouder a dobrých rad. Mají i vědecký základ?

Jak sám říká, jeho zájem o pohádky nepochází z dětství, jak by se mohlo zdát. „Na fakultě jsem se původně věnoval spíše etnickým procesům, a setkal jsem se s problematikou nepřístupnosti zdrojů, kdy český folklor byl vnímán na základě, řekněme, několika desítek sbírek, které se neustále se vydávají dokola, to všechno ostatní bylo buď v archivu, nebo někde v knihovně hluboko uložené a vcelku nedostupné. A tak jsem se do toho začal trochu více nořit,“ popisuje.

Jaká kritéria musí pohádka splňovat, aby byla opravdová? „Máme osvědčenou metodu, strukturální analýzu pohádkového textu, jestli splňuje základní pohádkové parametry. Lidová pohádka se během několika století vyprofilovala do relativně logicky sestaveného až stavebnicového textu: jeden hlavní hrdina, má protivníka, konec je doopravdy šťastný,“ popisuje akademik.

Skupinou pohádek jsou ty o rodičích, kteří se chtějí zbavit svých dětí, ať už jsou to oba rodiče, nebo je to macecha, která má vlastní dceru, kterou si hýčká a vyvdanou dceru trýzní. Některé pohádky šťastné konce nemají, příkladem může být například Malá mořská víla (česká filmová pohádka podle stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena).

A pak jsou tu čerti

„Čerti patří k vůbec nejčastějším nadpřirozeným bytostem, nejen v pohádkách, ale i v pověstech, v legendách a ve spoustě dalších folklorních útvarů. Jsou oblíbení. V některých textech mají svoje osobní jména, což ještě v raném novověku bylo naprosto nemožné, protože to byl zástupce pekla, ďábel. Něco, čeho bychom se opravdu měli bát, neměli bychom to přivolávat,“ říká Jaroslav Otčenášek.

I proto se podle něj termín čert nebo ďábel původně vůbec nepoužíval. A spojení čerta a anděla, jako v pohádce Anděl Páně Jiřího Stracha, už vůbec ne.

„Ve folkloru nic takového neexistuje, zástupce pekla je zástupce pekla a nebe je nebe. To spolu napřímo nemůže souviset. Scénáristka, která tvořila pohádku Anděl Páně, k tomu přistoupila výrazně postmoderně a oba ty světy propojila. A nejsem si úplně jistý, jak by se na to dívali naši předkové,“ usmívá se etnolog s tím, že v českém prostředí, a to už zhruba od 18. století, je čert v podstatě hlavně v parodické rovině, jako něco, čeho se až tak bát nemusíme.

Jednou z vůbec nejpopulárnějších pohádek nejenom u nás, ale v celém starém světě je podle Jaroslava Otčenáška Čarodějův učeň:

„Popisuje klasický problém, kdy otec shání peníze, potká cizince, ten mu peníze nabídne s tím, že dostane to, o čem on doma neví. Muž má naivně dojem, že všechno doma zná. Přijde domů a zjistí, že manželka je těhotná, což předtím nevěděl. Takže dítě zaslíbené. Nicméně je to inteligentní dítě, které se rychle naučí číst, i černé, tedy zakázané knihy, a nakonec je ještě chytřejší než jeho učitel, a může ho přemoci.“

„Celý půdorys knížek o Harrym Potterovi je na principu Čarodějova učně, a velké množství filmů má vyloženě pohádkovou strukturu, od Vetřelce přes Predátora až po Pretty Woman,“ dodává ještě odborník na pohádky.

Odkud tedy Jaroslav Otčenášek čerpá? Jak je to s pohádkami o Červené Karkulce, Smolíčku Pacholíčkovi a Budulínkovi? Jakou roli má v pohádkách smrt? A proč se neupravují pohádky H. CH. Andersena? Poslechněte si záznam rozhovoru.