Martiničtí slavili - jejich nádraží se stalo kulturní památkou

Nádraží v Martinicích v Krkonoších je jediné v Česku, kde to ještě postaru cvaká a bzučí. Za chvíli přijede vlak. Výpravčí má telefon na kliku a před sebou řídící pult.

„Pan výpravčí nastavuje na pultu cesty, jak vlak do stanice přijdete. A zároveň zablokuje koleje, na které vlak nesmí přijet,“ popisuje, co právě výpravčí musí všechno udělat, Petr Pěnička, předseda Spolku železniční historie.

Srdcem martinického nádraží je totiž ještě stále prastarý takzvaný řidičák. Výpravčí jím ručně nastavuje pro vlaky bezpečnou cestu. Největší raritou jsou funkční mechanická návěstidla. A díky této sto let staré technice bylo nádraží prohlášeno kulturní památkou.

Martinice - staré nádraží - výhybky s ručním ovládáním, telefon na kliku a historický řídící pult|foto:Ivana Bernáthová,Český rozhlas

České dráhy původně chtěly nádraží modernizovat. O jeho zachování v původní podobě ale bojovali železniční nadšenci. A záchrana nádraží z dob našich babiček se nakonec podařilo. O víkendu (16. 7.) to také oslavili. Jak jinak, než jízdou historickými vozy.

„Můj tatínek pracoval celý život jako výpravčí, já tomu fandím. Plno nádraží je pryč. Má to svou romantiku a pro turisty je to krásné,“ říká paní Lenka, která je fanynkou martinického nádraží.

Strojvedoucí Jiří Staněk popsal, jaké vozy si Martiničtí na oslavu půjčili. „Parní mašinku z depa Turnov, která je magnetem po mnoho let pro malé i velké cestující. A ještě historický motorový vůz z Tanvaldu od spřáteleného spolku.“

Největší raritou martinického nádraží jsou funkční mechanická návěstidla|foto:Ivana Bernáthová,Český rozhlas

A jak Jiří Strnad dodal, na oslavu a to, že bude o oslavě opět řídit historické stroje, se těšil „Řídí se líp, než ty nové. Člověk se v nich ještě cítí jako strojvedoucí, ne už jenom jako hlídač. Tady je to ještě o tom umu a dovednosti.“

Nádraží v Martinicích na Semilsku - historický obrázek|foto:zelpage.cz