Lidé v Hrádku nad Nisou se dočkali dokončení oprav poničeného koryta Lužické Nisy

„Byl jsem u toho, když tady ten den spadl dům, jak přišla voda a mlelo se to. Byl jsem tady na mostě v noci sám. Hrozně jsem se lekl a utíkal jsem,“ vzpomíná Vladimír Suchánek na to, jak voda strhla nedaleko mostu na Donín část rodinného domu.

Oceňuje práci dělníků, kteří obložili břehy obřími kameny, opravili mohutné pobřežní zdi a perfektně vyčistili celé koryto. Řeka to ale podle něj potřebovala ještě před povodní.

„Neudržovali to. Naposledy to vyhrnovali, když jsem přišel z vojny v roce 1977. Od té doby s tím nic nedělali, až teď po povodních,“ říká.

Řeka je teď v mnohem lepším stavu než před povodní. Pobřežní zdi jsou na místě, kde je měli původní němečtí obyvatelé. Ti moc dobře věděli, kam až se může Lužická Nisa rozlít. Podle generálního ředitele Povodí Labe Mariána Šebesty mohou být lidé klidnější.

„Snažili jsme se obnovit koryto a břehy a s využitím všech stávajících znalostí to udělat tak, aby to pokud možno vydrželo další zvýšené průtoky. Po technické stránce se jednalo o výstavbu několika částí nových nábřežních zdí,“ vysvětluje Šebesta.

„V podstatné délce toku je uděláno opevnění břehu z lomového kamene, který byl urovnán, a součástí byla i stabilizace dna. V jednom úseku byl vytvořen takzvaný balvanitý skluz ve dně koryta,“ doplňuje.