Letní kino v Liberci, které znovu po 20 letech promítá, se chytlo

Do letního kina v Liberci se vydáte jednoduše - tramvají. V té potkala redaktorka Ivana Bernáthová dívku, která v kině už jednou byla: „Byla to Pařba v Las Pegas. Byla to sranda, bezva."

Michal Kadlec, který má provoz letního kina na starosti, je zatím s návštěvností spokojený.

„Já bych řekl nad moje očekávání. V podstatě největší průšvih bylo deset lidí a největší návštěva byla kolem osmdesáti. V průměru jsem na nějakých čtyřiceti lidech. Zároveň musím říct, že to jde skvěle i co se týká počasí. Na Liberec nebývalý výkon – z jedenácti promítání jen dvě uvnitř, takže super. I když bylo ošklivo, tak přišlo dost lidí, což mě překvapilo úplně ze všeho nejvíc,“ říká Kadlec.

Na jeden z evergreenů letního kina Madisonské mosty se chystá i Milada Prokopová z Liberce. Sama vzpomíná na to, když zamlada vyrážela do letního amfiteátru s partou.

Čtěte také

„My jsme chodili do letního kina načerno, protože naproti letnímu kinu byla taková vila, ta měla přístavek, na který jsme si vždycky vylezli a koukali zadáčo. Já si pamatuji, že dávali Černého Tulipána, bylo to ve francouzštině a místo titulků jsme měli větev. A já, protože jsem ten film znala úplně zpaměti, tak jsem jim povídala ty jednotlivé promluvy a vím, že tam pod námi chodili lidi a všichni se otáčeli a divili se, že překládám z francouzštiny,“ říká Prokopová.

Letní kino v Lipníku nad Bečvou bohužel potkal opačný osud. Kino patřilo k nejstarším na střední Moravě, vzniklo už roku 1968. Nakonec ho ale po bezmála 50 letech srovnaly se zemí bagry a místním zůstaly jen nostalgické vzpomínky.Třeba bývalá učitelka Jarmila Musilová pamatuje začátky letního kina a má je spojené hlavně s promítáním prvních širokoúhlých filmů a také s rozmary počasí.

„Nejvíc jsme se těšili na 70milimetrové filmy, protože na ty jsme předtím jezdili do Ostravy. Byl tady Spartakus, když promítali Kleopatru, slyšeli jsme to na zahradě, protože tenkrát to ještě nebylo tlumeno stromy. Pak si lidé stěžovali, protože ten takzvaně plastický zvuk byl slyšet hodně daleko,“

Než areál zarostl stromy, bylo na plátno vidět i z nedalekých paneláků. Lidé filmy sledovali v pohodlí třeba na balkóně.

Milovníkům promítání pod širým nebem – a prý jich stále přibývá – už nyní na Přerovsku zůstala jen dvě letní kina. V sousedních Hranicích a v malé vesničce Poruba.

Čtěte také