Jezdím se na venkov nabíjet, říká Ivo Šmoldas s nadsázkou o své chalupě u jihočeského Temelína

Ivo Šmoldas
Ivo Šmoldas

Ivo Šmoldas je mužem mnoha různých profesí. Je publicistou, scénáristou, moderátorem a bavičem. Svého času byl také překladatelem a redaktorem v nakladatelství. A i když řadu věcí ze zmíněného seznamu s humorem sobě vlastním popírá, jedním je zcela nepochybně: břitkým glosátorem, který dokáže i zdánlivě obyčejnou informaci podat vtipně a s nadhledem. Během rozhovoru se o tom přesvědčil i Luboš Xaver Veselý.

Ještě před sametovou revolucí pracoval Ivo Šmoldas jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel, kde působil v redakci poezie. „Tam jsem četl rukopisy, které přicházely z ulice. A to si asi dovedete představit, co to bylo za díla. Většinou byly velice nezáživné a mým úkolem bylo zdvořile je odmítnout a ještě to zdůvodnit, což byla opravdu těžká práce,“ vzpomíná Ivo Šmoldas.

Jednu dobu se živil také jako překladatel. „Ovšem živil jsem se bídně, protože já překládám velmi pomalu. Ostatně já dělám všechno pomalu. A navíc ještě všechno osmkrát ověřuji, takže to trvá velice dlouho. Ještě, že moje žena chodila tehdy do práce,“ říká publicista.

Teď se, jak sám říká, stal na stará kolena potulným komediantem. Kromě moderování má totiž i svoji vlastní talkshow, se kterou jezdí po celé republice. „Je to takové dobrodružné, protože já si jednak nic nepamatuju, takže si občas nejsem jistý, jestli tomu stejnému publiku neříkám podruhé tu samou věc, a jednak se raději neposlouchám, abych náhodou neslyšel něco, co nechci slyšet,“ hodnotí svoje živá představení Ivo Šmoldas.

Opravdu nejlíp mi jde nicnedělání

Když má Ivo Šmoldas volno, tráví čas nejraději na své chalupě u jihočeského Temelína. „Jak lidé říkají, že se jezdí na venkov nabíjet, tak já to dělám taky tak a mám to doslova z první ruky,“ říká Šmoldas a dodává, že na chalupě většinou dělá jedinou věc, kterou umí opravdu nejlíp. A sice nic. „Já jenom tak sedím na dvorku, civím do trávy a jen občas vstanu a jdu nakrmit kočky.“

Ivo Šmoldas má starší dceru a mladšího syna. A k tomu dohromady čtyři vnuky. „V případě našeho syna se přihodila taková zajímavá anomálie, protože se živí jako jazzový muzikant. Přitom ani já, ani moje žena nemáme hudebního sluchu, ani co by se za nehet vešlo. Takže to asi přeskočilo přes nějakou generaci. Já sám jsem naposledy dobrovolně zpíval ve sboru na základní škole. Pak jsem byl přinucen zpívat ještě jednou, dokonce v televizi. A to byl strašný zážitek,“ říká Ivo Šmoldas.

Jak se Ivo Šmoldas dívá na moderní technologie, které pronikly i do světa knih a literatury, a proč se k smrti bojí zubaře, se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.