Hvězdná hodina libereckého rozhlasu aneb Srpen 1968 pod Ještědem

8. srpen 2018
srpen_1968_v_liberci_6.jpg

Osud libereckého rozhlasového studia v horkém okupačním týdnu srpna roku 1968 je v mnohém podobný jiným rozhlasovým studiím v zemi. Vymyká se však v tom, že díky výhodné poloze redakce v rozlehlé zeleni byla jedním z nejdéle odolávajících center svobodného rozhlasového vysílání a take, že tu po celý srpnový týden vysílali Václav Havel a Jan Tříska.

Václav Havel a Jan Tříska se v Liberci objevili zvláštním souběhem náhod. Byli tehdy na návštěvě u přátel, když je zastihla okupační noc. Do nových rolí vyžádaných mimořádnou situací ale vpluli velmi rychle, stali se z nich rozhlasoví hlasatelé a komentátoři. Havlovy komentáře povzbuzující šokovaný a zrazený národ k odvaze, čtené jím samotným nebo Janem Třískou, patří k nejpůsobivějším rozhlasovým svědectvím oněch srpnových dnů. Jde o dlouho hledané nahrávky z dramatických dnů okupace. Unikátní amatérské záznamy živého vysílání ze srpna roku 1968, k nimž se rozhlas nedávno dostal, pořídil liberecký posluchač Vladimír Beran, známý liberecký psycholog. Rozhlasu nyní věnoval nahrávky syn Vladimíra Berana, jenž si tehdy vysílání rádia nahrával.

Jan Tříska čte z libereckého studia československého rozhlasu výzvu občanům Československa a jména libereckých petentů výzvy.

Jan Tříska a Václav Havel  v nočním krizovém rozhlasovém vysílání libereckého studia

Neobsazená rozhlasová studia reprodukují z důvodu rušení některé komentáře Václava Havla.

Jakýmsi neformálním šéfem krizové redakce byl divadelní a rozhlasový režisér Pavel Michal. Ten také reportážně popsal  pohřeb šesti obětí okupace v libereckém krematoriu. Pietní akt byl zároveň jakousi nenásilnou manifestací odporu proti okupantům, kterého se tenkrát zúčastnilo na pět tisíc lidí.

Reportáž z pohřbu obětí srpnové okupace v  libereckém krematoriu z 24. 8. 1968. Spolupracovník libereckého rozhlasového studia ve  slavné emotivní reportáži ze smutečního obřadu. V kráceném sestřihu reportáže je slyšet recitace Jana Třísky a zpěv Severáčku. (Z archivu Pavla Michala ml.)

Konec libereckého mimořádného vysílání byl i tak trpký, iniciovaný jeho samotnými aktéry. Pod vlivem deziluze z návratu československých představitelů z Moskvy, kteří podpisem tzv. Moskevského protokolu nakonec vlastně schválili sovětskou vojenskou intervenci. Odbojní pracovníci rozhlasu tak tváří v tvář nezvratné realitě záhy ukončili mimořádné vysílání, Havel s Třískou Liberec opustili, Pavel Michal byl z rozhlasu brzy vyhozen, původní složení redakce bylo rozprášeno.

Ztělesněním nových poměrů v liberecké rozhlasové redakci i ve společnosti se stal Miroslav Mráz, tak řečený Xaver, normalizační redaktor a pozdější vedoucí redakce, šířící z libereckého studia projevy bezvýhradné oddanosti novým pořádkům,který se zanedlouho po ukončení krizového vysílání stal nejhorlivějším hlasem normalizační rozhlasové propagandy.

Mrázovy krátké rozhlasové komentáře se téměř nedochovaly, byly totiž téměř všechny smazány. Komunistické vedení rozhlasu si poměrně brzy uvědomilo, že působí směšně  a jsou nezamýšleným zdrojem lidové zábavy.