Hvězdárna na patnáctém poledníku ukrývá svoji unikátnost v jedné z kopulí

8. říjen 2023

Hvězdárna na sídlišti Hvězdárna na ulici Hvězdná – to je Hvězdárna a planetárium Františka Nušla v Jindřichově Hradci. Sama o sobě je úžasná, ale to originální, co nemá jiná hvězdárna v České republice, se tady nenápadně ukrývá v podobě několika dlažebních kostek v trávníku u jedné z kopulí. 

Prochází tudy 15. poledník zeměpisné šířky, který má na svědomí čas, co máme na každodenních hodinkách. I když, jakmile do Jindřichova Hradce zavítáte, s úžasem zjistíte, že je to všechno ještě podivuhodněji zamotanější.

Začněme po pořádku. Měření času je velká vědecko-technická magie, na jejíž poznání potřebujete absolvovat řadu hodin vysokoškolských přednášek vyplněných odbornými termíny, matematickými rovnicemi a neuvěřitelně složitými grafy. Na to prostor nemáme, proto to zkusme alespoň telegraficky. Vlastně telegraf v našem nebeském příběhu svoji roli taky sehrál.

Ještě před sto padesáti roky určovalo čas naše Slunce: Když se ocitlo přesně nad jihem, nastalo poledne. Že to není pravda a že každé město má díky němu jiný čas, nikomu příliš nevadilo. Moc se necestovalo, mechanické hodinky, které by zvládaly otřesy při přenášení, buď neexistovaly nebo byly velmi drahé. Navíc, kdo by takovou synchronizaci potřeboval?

V průběhu 19. století však vyvstaly poměrně zásadní – organizační – svízele. Planeta Země se totiž kolem Slunce nepohybuje rovnoměrně rychle, navíc je její rotační osa skloněna vůči rovině oběhu. Když se tedy začal čas měřit rovnoměrně tikajícími mechanickými hodinami, ukázalo se, že se průchod poledníkem může lišit až o čtvrt hodiny. Další problém je, že je vše závislé na zeměpisné délce. Rozdíl mezi slunečním polednem v Ostravě a Aši dosahuje 25 minut!

V řídicím centru planetária

Názor, jak vnímat „čas na hodinkách“, které máte v kapse nebo na ruce, změnil rozvoj železnice a následně i dalších moderních technologií – třeba telegrafie, ale také mezinárodního obchodu. Aby se to všechno nějak synchronizovalo, dohodl se svět na pásmovém času.

Co to znamenalo? V roce 1884 se tři desítky klíčových států světa dohodly, že bude planeta Země rozdělena podél poledníků po 15 stupních zeměpisné délky na 24 časových pásem. V ideálním případě je tvořily severojižní „pruhy“ široké přesně 15 úhlových stupňů s rozdílem času jedné hodiny. Uprostřed každého z nich by byl tzv. hlavní poledník. Samozřejmě, že v reálném světě tato časová pásma kopírují administrativní hranice a někdy je mezi nimi rozdíl jen půl nebo čtvrt hodiny… Každopádně v České republice díky této dohodě od 1. října 1891 používáme středoevropský čas odpovídající 15. stupni východní délky.

 VÍTE, ŽE:

  • Při stavbě hvězdárny v 50. letech minulého století byl využit několik desetiletí starý objekt tzv. prachárny, která sloužila místní vojenské posádce ke skladování nebezpečného střelného prachu. Dle vzpomínek byl „ve hře“ i vršek zámecké hladomorny, nakonec dostala přednost vrchol kopce „Šibeník“. Jméno mu dalo popraviště, které se zde nacházelo snad už od 15. století. Teprve později se ukázalo, že tudy prochází i pravý 15. poledník.

  • Historie hvězdárny sahá až do roku 1953, kdy v Jindřichově Hradci vznikl a byl slavnostně ustaven první astronomický kroužek pod Městskou osvětovou besedou. Jeho členové vykonávali různá povolání, ti starší byli vesměs pedagogové. Dalekohledy a ostatní vybavení bylo soukromé, a protože nebylo kde, tak za jasných večerů a nocí, u příležitosti náhodných úkazů a podobně, vynášeli dalekohledy do ulic či na sportovní stadion. V tehdejším okresním městě ostatně svítilo jen několik pouličních lamp.

  • Hvězdárna je pojmenována po místním rodákovi Františku Nušlovi (1867-1951). Ten byl profesorem matematiky na České vysoké škole technické a astronomie na Univerzitě Karlově, stal se spoluzakladatelem a také ředitelem hvězdárny v Ondřejově, dnes jednoho z ústavů Akademie věd České republiky. Pan profesor se věnoval geometrické optice a praktické astronomii, je také jedním z mála Čechů, jehož jméno se dostalo na povrch našeho vesmírného souseda. Měsíční kráter Nušl má průměr 61 km, bohužel se nachází na odvrácené straně.

  • Večer 3. července 1753 dopadlo v okolí Tábora (obce Strkov, Kravín) nejméně sedm meteoritů s hmotností až 7 kg. Další zasypaly oblast o průměru kolem 2 km, mnohé skončily na dně blízkého rybníka, na pastvinách či v lánech obilí. Událost byla sledována řadou svědků, někteří z nich byly od míst dopadu vzdáleni jen několik desítek metrů. Nálezci se domnívali, že obsahují zlato a stříbro, proto byla většina exemplářů rozprodána. Největší dochovaný vzorek (2,8 kg) se nachází v Muzeu přírodní historie ve Vídni, tři exempláře kamenných meteoritů (chondritů) vlastní Národní muzeum v Praze.

Vydáte-li se na procházku centrem Jindřichova Hradce, najdete 15. poledník u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Je vyznačený v dlažbě na ulici Kostelní a doplňuje jej několik zajímavých informačních tabulí. Jedná se o velkou turistickou atrakci, ostatně romantické okolí stavby, jejíž základy byly položeny už ve 14. století, přímo svádí k fotografování…

Bohužel, z kartografického úhlu pohledu se jedná o atrakci falešnou: špatná je nejen poloha, ale i směr „15. poledníku“. Ten ve skutečnosti prochází o sto metrů západněji, přibližně v místech Nežárecké brány, navíc v úplně jiném směru. Proč a kdy k této chybě došlo, není známo, ale nezdá se ani, že by to někomu vadilo.

Správně vyznačený poledník najdete u jindřichohradecké hvězdárny. Ta byla otevřena na vrcholku kopce Šibeník v roce 1961. Původně se jednalo o velmi skromné zařízení, které však před pár roky prošlo rekonstrukcí s velkolepou přístavbou. Díky ní se zde objevilo digitální planetárium s futuristickou kopulí o průměru 10 metrů, pod kterou se může posadit šedesát diváků.

Pozorování pro veřejnost a to zejména pro školy slouží skvělý dalekohled hvězdárny v Jindřichově Hradci

Nechybí ani otočná kopule, kde se na vás těší celá řada dalekohledů – některé jsou určeny k pozorování Slunce, ten největší, o průměru zrcadlového objektivu 50 centimetrů, pak v noci míří na objekty vzdáleného vesmíru. Unikátní je jeho technické řešení – jediným tlačítkem jej přepnete z varianty „pozorování očima“ do varianty „elektronická kamera“. V obou případech je na co se dívat. Během rekonstrukce budovy totiž místní radnice opravila okolní pouliční osvětlení, proto je odtud stále ještě pozorovatelná tak krásná Mléčná dráha.

Říká se, že překročení 15. poledníku do roka a do dne splní přání, které vám v takovém okamžiku probleskne hlavou. Těžko říci, zda to funguje. Každopádně to ale raději otestujte u toho pravého na Hvězdárně a planetáriu Františka Nušla, k tomu falešnému se běžte jen vyfotografovat.

KAM NA VÝLET

Hvězdárna Tábor

Táborská hvězdárna je po Štefánikově (1922) a českobudějovické hvězdárně (1937) třetí nejstarší institucí tohoto druhu v českých zemích. Otevřena byla již roku 1937. Po celou dobu sdružovala zájemce o astronomii, organizovala kurzy i přednášky pro školy a samozřejmě i veřejná pozorování večerní oblohy. Pod kopulí o průměru 3,5 metru se ukrývá dalekohled typu meniskus-cassegrain 150/2250 s několika menšími přístroji.

 

Kunžak

V Kunžaku najdete dlouhodobé působiště amatérského pozorovatele Slunce – Ladislava Schmieda (1927-2012). Od roku 1947 každý den, pokud se alespoň na chvíli vyjasnilo, pečlivě zakresloval postavení skvrn na slunečním kotoučku. Během svého života pořídil za 66 roků více než 12 500 pozorování v téměř 6 slunečních cyklech a stal se tak soukromou osobou s nejdelší pozorovací řadou na světě. Připomíná jej pamětní deska na jeho rodném domě, kde také prožil svoji astronomickou kariéru.

 

Hvězdárna Františka Pešty

Na severním okraji Sezimova Ústí se od roku 1965 nachází malá hvězdárna, kterou od roku 1999 provozuje místní sdružení amatérských astronomů. Pojmenována je po svém zakladateli. Hvězdárna je vybavena celou řadou astronomických přístrojů, ten největší je tzv. reflektor Cassegrainova typu 300/4070. Mimojiné zde najdete stálou výstavu o hromadném pádu meteoritů v roce 1753 v blízkosti obce Strkov. V Sezimově Ústí jsou také velké, ne-li největší, sluneční hodiny v České republice. Tzv. Strážce času má podobu sochy, která drží v ruce kouli – model planety Země. 

 

Sluneční hodiny ve Slavonicích

Na kostele Božího Těla a svatého Ducha ve Slavonicích najdete hned trojici slunečních hodin, jejichž podobu značně poznamenal čas… Ty nejzřetelnější jsou na jižní straně loretánské kaple přistavěné ke kostelu v roce 1820. Další dvě se nachází na kamenných opěrných pilířích hlavní budovy se základy z 13. století. Dost možná vznikly už z 15. století, takže se řadí mezi nejstarší sluneční hodiny v českých zemích.

autoři: Jiří Dušek , Jiří Kokmotos

Související