Horský hotel a vysílač ve tvaru kosmické lodi zdobí vrchol Ještědu už 41 let

Na vrcholu Ještědu, nejvyšší hory Ještědsko-kozákovského hřbetu, bylo rušno už od poloviny 19. století, kdy zde byla vybudována první chata - hostinec a noclehárna pro unavené turisty. Předchůdce horského hotelu byl otevřen v roce 1906 jako chata s restaurací a s rozhlednou. Ve své době byla věhlasná, a tak obliba Ještědu jako turistického místa rostla. A to možná i díky lanovce na ještědský vrchol, která byla uvedena do provozu v roce 1933. O třicet let později populární chata vyhořela. A za další tři roky se začalo se stavbou současného objektu podle plánů architekta Karla Hubáčka.

Základní kámen byl položen v roce 1966 a 21. září 1973 byla nová budova horského hotelu a vysílače ve tvaru rotačního hyperboloidu slavnostně otevřena. Za stavbu Ještědu dostal později architekt Karel Hubáček prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. O interiéry horského hotelu a restaurace se postaral architekt Otakar Binar, který Ještědu vdechl kouzlo "kosmické lodi". Ať už se budete procházet po restauraci, nebo budete usínat na hotelovém pokoji, futuristická podlouhlá zkosená okna a netradiční interiérové prvky vám budou namlouvat, že jste se ocitli v jiném světě.

Hotelový pokoj|foto: Jaroslava Mannová

Současný Ještěd je v hledáčku tuzemských i zahraničních turistů jako technická kuriozita a unikát nad mraky už jednačtyřicátým rokem. V roce 2000 byl dokonce vyhlášen Stavbou století a o pět let později jej vláda přiřadila na seznam Národních kulturních památek, tedy mezi nejvýznamnější a nejhodnotnější kousky českého kulturního dědictví. V současné době je kandidátem zařazení na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Horský hotel a vysílač na Ještědu se navíc stal dějištěm filmu Grandhotel, který byl natočen podle literární předlohy spisovatele Jaroslava Rudiše. Film z roku 2006 režiséra Davida Ondříčka vznikal přímo v prostorách hotelu a restaurace v oblacích a zazářili v něm v hlavních rolích Marek Taclík a Klára Issová.