Horalé popíjeli limonády z bezu i chlapice

1. srpen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bylinkové limonády horalé vyráběli z černého bezu nebo chlapice
0:00
/
0:00

Domácí limonády vyráběné z bylinek nejsou jen módní záležitostí, ale patřily po staletí k životu běžných lidí. A to i na horách.

Tradiční limonády z černého bezu v Krkonoších doplňuje limonáda z chlapice, jak se tam krajově nazývá tužebník jilmový. Kromě limonád horalé často popíjeli také kávu či spíše cikorku s velkým množstvím mléka. A protože jde o chudý kraj, bylo to především mléko kozí, které patřilo v horách také k tradičním nápojům.

„Horalé si v létě připravovali různé osvěžující limonády. Především z květu černého bezu, ale také z chlapice, botanicky tužebník jilmový. Chlapice roste v různých bažinatých údolích u horských bystřin. Sirup, který se vyrábí stejně jako z bezu, má takovou hořkomandlovou příchuť,“ popisuje etnolog Daniel Dědovský s tím, že jde o bylinu nejen léčivou, ale i chutnou. Limonády a sirupy z chlapice horalé připravují dodnes. Postup je stejný jako u bezu, akorát počet květů, které jsou menší než bezové, se dvojnásobí.

Recept popisuje Dědovský takto: Ve vodě s trochou citronu necháme louhovat přes noc asi 25 květů černého bezu, nebo 50 květů chlapice. Druhý den tu šťávu scedíme, květy pořádně vyždímáme, aby v tekutině bylo co nejvíce bezu, přidáme cukr, který tu tekutinu prakticky zahustí, pořádně rozmícháme a stáčíme do demižónu nebo do lahví. A protože má substance sklony kvasit, je důležité povolovat uzávěr, abychom neměli lepkavou tekutinu všude.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser