Folklor nejsou jen lidové písně a kroje

30. leden 2026

Slovo folklor je původně odborný pojem. Do češtiny se dostalo z angličtiny, kde vzniklo v polovině 19. století jako složenina dvou slov, a to folk – tedy lid – a lore, což znamená učení, vědění, nebo tradované poznání. Folklor tedy doslova označoval to, co lid ví a předává dál – příběhy, písně, zvyky, pověry, tradice.

V českém prostředí se slovo folklor uplatnilo především v etnografii a folkloristice jako odborný pojem pro tradiční lidovou kulturu. Ještě dlouho mělo neutrální, popisný význam: označovalo konkrétní oblast výzkumu, nikoli hodnocení.

Politický folklor

Postupem času začalo slovo folklor opouštět čistě odborný kontext a proniklo do běžného jazyka. Tento proces se v jazykovědě označuje jako determinologizace – tedy situace, kdy se z odborného pojmu stane běžně užívané slovo mimo odborný kontext. Jak dokládá například článek Václavy Holubové z roku 2000 v časopise Naše řeč, právě u slova folklor je tento posun výrazný. V běžné komunikaci se totiž už kolem toho roku 2000 objevovaly přenesené významy, často s hodnoticím, a to obvykle negativním příznakem.

Spojení jako předvolební folklor, novinářský folklor nebo pořadatelský folklor už neoznačují tradici v původním smyslu, ale spíš opakující se rituály, prázdná gesta nebo stereotypní chování, které bereme s jistým odstupem a někdy i s ironií.

Slovo lore se osamostatňuje

Čeština na vývoj u slova folklor reaguje v posledních letech velmi zajímavě. Zatímco celé slovo folklor prošlo determinologizací a významovým posunem, jeho druhá část – [lor], psáno lore – se v posledních letech osamostatňuje a objevuje se jako pojmenování nejčastěji ve spojení s literární, filmovou, seriálovou nebo herní produkcí, ale i jinde.

autoři: Stanislav Jurík , Růžena Písková