Fejeton: Táta ze zásady mámě kytku na MDŽ nikdy nekoupil, tenhle svátek neměl rád

8. březen 2024

Karafiát, bonboniera, v lepším případě dárková kazeta s mýdlem, broží a voňavkou. I tak vypadají vzpomínky na oslavy Mezinárodního dne žen, jednoho z hlavních svátků minulého režimu, nad kterým se zamýšlí kolegyně Vladimíra Hamalová.

Jako dítě jsem samozřejmě nemyslela na stávkující americké švadlenky, co na sklonku 19. století vyšly do ulic bojovat za svá rovná práva s muži, ale kreslila a vyšívala jsem srdíčka pro mámu i pro všechny babičky a tety a bývala jsem fakt šťastná, kolik radosti jsem jim očividně svými dárečky způsobila.

Můj táta neměl tenhle svátek rád, protože tvrdil, že narodit se jako holka není žádná zásluha a on že ctí ženy-matky, ne ženy-budovatelky, a tak ze zásady mámě nikdy žádnou kytku ani bonboniéru 8. března nekoupil.

Budiž mu k dobru, že ani na žádné pracovní oslavy a tanečky tehdy nechodil, takže měl navíc pomyslnou černou čárku za neomluvenou absenci, jakože se řádně nesžívá s kolektivem.

Rád ale coural kolem řeky, a už v předjaří, bez oficiálního důvodu, nosil mámě všechny kytky, co postupně rozkvétaly, kočičkami počínaje, pokračujíc přes celý rok, až do další zimy. Takže moje máma měla vlastně MDŽ celý rok…

Poslechněte si celé zamyšlení Vladimíry Hamalové k Mezinárodnímu dni žen.

autor: Vladimíra Hamalová
Spustit audio

Související