Dohoda k Turówu: Podle dokumentů nemá bariéra požadovaný efekt, tvrdí právnička

Polsko zavazuje, aby dostavělo podzemní stěnu, která by bránila odtoku podzemních vod z českého území. Ta je ale předmětem sporů. „Stěna nemá požadovaný efekt,“ říká právnička Petra Urbanová z organizace Frank Bold.

Jaké informace ukazují na to, že je podzemní stěna nefunkční?
Z dokumentů, které máme k dispozici, vyplývá, přímo z hodnocení těžařské společnosti PGE, že stěna nemá požadovaný efekt. Voda skrze ni protéká, je potřeba ji utěsnit a také prodloužit. To potvrzují také data České geologické služby, že pozitivní efekt se na českém území neprojevil. Je ale důležité, že se bavíme o podzemní bariéře, která se nachází tři kilometry od zdrojů pitné vody v Uhelné a utěsňuje pouze jednu ze čtyř podzemích vrstev. Mezi zdrojem pitné vody v Uhelné a dolem žádná bariéra v tuto chvíli nestojí a Česká republika ani takovou bariéru v dohledné době nepožaduje.

Ministerstvo životních životního prostředí na svých stránkách uvádí, že dohoda jasně specifikuje, za jakých podmínek lze považovat podzemní bariéru za funkční. A pokud po dokončení stavby nezačne nejpozději do 30. června 2023 hladina podzemních vod stoupat, anebo alespoň nepřestane klesat, nebude možné, aby těžba postoupila za hranici plánovanou Polskem pro rok 2023. A pokud se ukáže, že hladiny podzemních vod klesá, tak by polská strana bariéru měla buď prodloužit, zatěsnit, nebo prohloubit. Není tohle dostatečná záruka, že bariéra bude upravena tak, aby byla funkční?
Ano, ďábel je skutečně v detailu, protože právě specifikace funkčnosti je alfa a omega. Funkčnost, jak je nastavená v té dohodě, která je k dispozici a kterou paní ministryně (životního prostředí Anna Hubáčková za KDU-ČSL) říkala, že jede do Polska dojednat, je nastavená na ukazatel, kolik vody proteče skrz podzemní bariéru a monitoruje se dopad bariéry na tu jednu podzemní vrstvu.

Jde o území, které je tři kilometry daleko a na to znemožnění odběru v Uhelné a prevenci k tomu, aby odběr nebyl znemožněn, to nebude mít žádný vliv i v případě, že by papírově - podle toho, co v té dohodě je - byla podzemní bariéra vyhodnocena jako funkční. Ale v tuto chvíli podle informací k dohodě, i kdyby funkční byla, tak ten vliv mít nebude.

Pokud tedy bariéra nebude funkční, nemůže Česko podle dohody požadovat, aby byla postavena nebo prodloužena dosavadní bariéra? Anebo postavena tam, kde by byla potřeba?
Podle dostupných informacích v dohodě se funkčnost nevyhodnocuje podle zdrojů a hladiny podzemní vody, která je velice důležitá. A kvůli ochraně zdrojů Uhelné celý spor vznikl. To je ta funkčnost, kterou bychom si představovali - že na české straně bude v důležitých vodních zdrojích hladina stoupat. Ale podle dohody tohle není ta funkčnost.

Budou tam nějaké vrty, které se budou monitorovat?
Ano, ale papírově bude stěna funkční a Polsko nebude mít povinnost ji upravovat. Ale reálně bude voda dále odtékat.

Ukončit dohodu se dá nejdříve po pěti letech s tím, že veškerý monitoring bude dále probíhat. Pět let je kompromis - Česko chtělo deset, Polsko dva. Je pět let dostatečný čas na to, aby se těžba upravila, aby se vše dobře rozběhlo?
Právě pět let je hraniční doba, ve které má dojít k prevenci toho, aby voda ve vodních zdrojích odtekla. Často to slyšíme, a proto je velice důležité, aby byl text dohody zveřejněn, protože se tady míchají trošku jablka a hrušky. Liberecký kraj a někteří další zástupci mluví o pěti letech jako soudním dozoru nebo délky platnosti smlouvy. Na stránkách ministerstva je uvedeno, že pět let má být výpovědní doba.

Ani po vypovězení smlouvy Polsku nezmizí povinnost dále chránit české území a nepůsobit škody a tak dále. Takže je v tom velký zmatek a je potřeba to vyjasnit. Ale jedno je určitě důležité: v tuto chvíli má Česká republika informaci, že z vodního zdroje Uhelná voda k Polsku teče a žádnou bariéru tam nyní nepožaduje.

Česká vláda v pátek stáhla žalobu na Polsko u Evropského soudního dvora. Co to pro Česko znamená?
Stažení žaloby znamená konec soudního sporu, který se týkal procesních porušení. Často slyšíme, že je na výběr mezi dvěma variantami. Buď jsme mohli uzavřít dohodu a spor vyřešit, a pokud se to nepodaří, tak to za nás necháme rozhodnout soud. Jenže ten soud, protože Česka republika v žalobě škody na životním prostředí neuplatnila, by nikdy právě ochranu českého území neřešil. Ani kdyby vydal rozsudek, tak by to na ochranu českého životního prostředí nemělo dopad. A Polsko i Česká republika by stále měly povinnost najít společné řešení, jak české území ochránit.

Pokud by Česko žalobu nestáhlo, neznamenalo by to další roky sporů, žádné řešení, ani peníze nebo dohled?
Jak jsme viděli včera a dneska, uzavření dohody a stažení žaloby řešení nepřineslo. Výsledkem je, že Česká republika víceméně dala souhlas s tím, že budou škody na jejím území dále vznikat a zároveň se uzavřela možnosti, jak proti těmto škodám své území do budoucna bránit, protože se zavázala, že už znovu na Polsko žádnou žalobu pro vynucení evropského práva nepodá. Byla stažena žaloba, ale řešení nepřichází a škody na českém území vznikají dále a ta dohoda na tom v tuto chvíli nic nezmění.