Den s Horskou službou u Ještědu si užily hlavně děti

Malý Tobiáš šel na trasu pochodu s maminkou Katkou. „Zachraňují lidi, kteří jsou zranění třeba na lyžích,“ věděl velmi dobře, jak důležitou práci v horách záchranáři z Horské služby mají.

„Občas je vidíme, jak pomáhají zraněným lidem na sjezdovkách, například jak je zavazují do těch lehátek,“ přidala se i větší děvčata, Štěpánka s Janou. Horští záchranáři zatím mezi sebe ženy neberou, ale kdyby ano, děvčata by se přihlásila.

Účastníci pochodu si díky různým úkolům na trase připomněli, co všechno musí horský záchranář umět. Za dohledu člena Horské služby Jiřího Pavlů zvládla nepřímou srdeční masáž na figuránách i malá Helenka, které ještě navíc radí taťka. „S masáží se má začít hned, jakmile zjistíme, že člověk v bezvědomí nedýchá,“ ví si Helena rady. Instruktor k tomu dodává, že je důležitá zakloněná hlava zachraňovaného člověka a sto frekvencí zmáčknutí hrudníku do hloubky tři až pět centimetrů.

Na děti také čekal vědomostní kvíz. Například kdo byl František Plánička nebo k čemu slouží skialpinistické lyže.

Z pochodu kolem Ještědu udělal už - dá se říci - tradici dobrovolný člen Horské služby na Ještědu Petr Antl. K záchranářům se dostal původně jako výborný lyžař. A pak se ocitl sám v zimě u zraněného snowboardisty. „Musel jsem poskytnout první pomoc, přivolat ke zraněnému vrtulník, navigoval ho na přistání pod sjezdovkou… Bylo toho hodně. Ale všechno dopadlo dobře a nakonec dostal pochvalu od samotné posádky sanitky.