Co nového víme o geologii dávného souputníka Země, našeho Měsíce

Historie začíná zkoumáním Měsíce dalekohledy – počínaje italskými astronomy Galileem a Ricciolim v 17. století, a pokračuje přes vědecké disputace nad původem kráterů a moří v 19. století, až ke zkoumání pomocí kosmických sond a pilotovaných misí v době rozvoje kosmonautiky. Zásadní zlom v našem chápání Měsíce přinesly výpravy amerického programu Apollo. Mapy, které vznikly v té době, tedy před více než půl stoletím, se v lunární geologii používají stále.

Co se skrývá pod povrchem?

Apollo 17. Geolog a astronaut Harrison Schmitt u velkého měsíčního balvanu|foto:NASA, CC0 1.0, ©

O Měsíci víme, že má podobně jako Země vrstevnatou stavbu. Má kůru, jejíž nejsvrchnější částí je regolit – prach a sutě. Kůra s odhadovanou tloušťkou 30-45 km je z čedičových bazaltů, které můžeme vidět jako tmavá měsíční moře, světlejší vysočiny tvoří anortozity. Další vrstvou je plášť, v němž se pravděpodobně nacházejí centra měsíčních zemětřesení; správněji bychom snad měli říkat „měsícotřesení“. Plášť je tvořen chladným pevným čedičem a křemičitany. Navazuje astenosféra, která je tvořena částečně natavenými horninami a která sahá asi 100 až 700 km od středu Měsíce. Jádro je podle údajů seismometrů programu Apolla a pozdějších výpočtů pravděpodobně železné, částečně roztavené, což je v souladu s teorií vzniku Měsíce při obřím střetu.

Americký astronaut odebírá vzorky měsíční horniny|foto:NASA, CC0 1.0, ©

Nová seismická data zatím nejsou k dispozici, ale vědci k těmto zjištěním dospěli analýzou vzorků, gravitometrických měření z oběžných drah družic Měsíce a slapových deformací měsíční kůry. Mozaika, kterou sestavili, je přivedla k závěru, že toto jádro, či spíše jadérko, má poloměr jen 258 km a průměrnou hustotu 7822 kg na metr krychlový, což je v podstatě hustota železa.

Nový atlas Měsíce

Jak už jsme řekli, lunární geologie má k dispozici stále jen půlstoletí staré mapy z doby Apolla. Čínská akademie věd loni v dubnu zveřejnila nový geologický atlas Měsíce, publikaci, na které se podílela řada čínských vědeckých institucí a která vychází z dat získaných z čínského lunárního programu Čchang-e. Práce, jejímž hlavním editorem byl Ťien-čung Liou (v čínské transkripci Jianzhong Liu) z Institutu geochemie Čínské akademie věd, zahrnuje nejen geologickou, ale i litologickou a tektonickou mapu našeho nejbližšího vesmírného souseda. Atlas má měřítko 1:2,5 milionům a obsahuje více než 12.400 impaktních kráterů a pánví a sedmnáct typů měsíčních hornin. Zároveň zavádí novou časovou škálu lunárních událostí, která podle badatelů představuje objektivnější pohled na geologickou evoluci Měsíce.

Nová geologická mapa Měsíce|foto:Chinese Academy of Sciences/Institute of Geochemistry, CC BY-SA 4.0, ©

Číňané na programu pracovali od roku 2012. Výsledky spojené s tvorbou atlasu prý zaplňují prázdná místa v geologickém mapování Měsíce a současně přispívají ke studiu vzniku a vývoje Měsíce i celé Sluneční soustavy.