Borek Kapitančik

Co mě přivedlo do rozhlasu? Skromně musím konstatovat, že už 35 let si plním svůj sen – ještě jako student brněnské elektroprůmyslovky jsem si tehdy v duchu, cestou kolem brněnského rozhlasu, říkal „tady bych jednou chtěl pracovat“.

Zatímco se mí spolužáci věnovali věcem zcela jiné povahy, já poslouchal Rytmus na Vltavě, tehdejší stanici Hvězda a rakouskou hitparádu s Udo Huberem na Ö3, a pak, když začátkem 90. let přišla ta příležitost zasednout za mixážní pult v soukromém rádiu, byl jsem ve správnou dobu na správném místě. V roce 2017 jsem pak dostal lano, které mi hodili Jaromír Ostrý a Jiří Kokmotos a já tak můžu být společníkem těch, kteří mají i dnes v době podcastů a sociálních sítí rozhlas za člena rodiny.

Můj oblíbený rozhlasový pořad/podcast: Obecně Radioknihy, ale i Písničky, které nestárnou a rozhovory kolegyň a kolegů se zajímavými hosty.

Kým jsem mimo rozhlas: Někdo by řekl lenochem, já ale říkám zahrádkář s minimem námahy a maximem výsledků.

Koho/co rád poslouchám: Pop music 70., 80. a 90. let. A přes internet i řecká rádia.

Kde to mám (v Brně/na jižní Moravě) rád: Na Pryglu, pokud možno v blízkosti místa, kde čepují dobré pivo.

Kam bych se chtěl podívat: Řecko je místem, kde bych si uměl představit svůj důchod. (Jen to ještě chce najít olivový háj s domkem, kde bych mohl být s našimi labradorkami.)

Vadí mi: Dnešní rozdělení společnosti, ty příkopy mezi námi, které mnohdy prohlubují ti, kteří by se měli snažit spíš o jejich zasypávání.

Umím: Klingonský pozdrav, řecké stifado a zvednout z podlahy list papíru prsty pravé nohy.

Sbírám: Detektivky s Nero Wolfem a fotografie manikúry mých přítelkyň a kamarádek.