Běžky na záda a vzhůru na trať. Na zrušenou Jizerskou 50 zamířily stovky lyžařů

Na Bedřichově mrzne a hustě sněží a na stadionu to vypadá, jako by se běžela opravdová Jizerská padesátka. Na místě je technické zázemí, stany s občerstvením a perfektní umělý sníh. Místo skutečného závodu se ale dnes běží jen vzpomínkový indiánský běh.

A všichni jeho účastníci už dopředu věděli, že poběží ze stadionu s běžkami na zádech několik kilometrů do prudkého kopce. Pak budou teprve přezouvat boty z turistických na běžkařské. Nic na tom nezměnilo ani chumelení, přímo z Bedřichova se na lyžích nahoru jet prostě nedalo.

Indiánský běh místo Jizerské padesátky|foto: ČTK,ČTK

„Nad Kristiánovem to už potom docela jde, ale jsou tam místa, která jsou nebezpečná. Praštil jsem se tam, protože tam je písek, na který jsem najel,“ konstatuje Mirek Kocum, který od roku 1971 nevynechal ani jednu Jizerskou padesátku.

Jednoduché to závodnicí neoficiálního běhu rozhodně neměli. Nejhorší bylo namazat, protože se podmínky neustále měnily. Občas hustě chumelilo, pak přestalo a lyžaři najížděli na holý led, místy i na kamení. A protože to z tréninků už většina ze sportovců věděla, jeli raději na starších běžkách.

To cyklisté už měli luxusnější výbavu, do akce se zapojilo několik týmů na speciálních sněžných kolech. Ještě lépe na tom byli ti, kteří vyrazili na koloběžkách s předním kolem větším než zadním. Na koloběžce jel po vyhodnocení lyžařských podmínek nakonec i lyžařský veterán, dvaasedmdesátiletý Ladislav Míka, který nechyběl na žádném ročníku Jizerské padesátky.

Řada lidí šla ve stopách legendárního závodu pěšky, většinou měli hole nordic walking, ale pochodovali pouze na Kristiánov, aby nahoře lyžařům neničili stopu.

Indiánský běh místo Jizerské padesátky|foto: ČTK,ČTK