Arboretum lesnické školy v Hranicích voní po pomerančích a perníku

Počátky Střední lesnické školy na Moravě sahají až do poloviny 19. století, kdy vznikla první lesnická škola na Moravě, která sídlila na úsovském lichtenštejnském zámku. Odsud byla brzy přesunuta na hrad Sovinec, ale ani ten nebyl pro školské účely příliš vhodným místem.

Díky snaze tehdejšího starosty Hranic se podařilo vybudovat na okraji města velkou novobarokní budovu, která se stala sídlem lesnické školy. Psal se rok 1896 a ve stejném roce jí město věnovalo téměř tříhektarový pozemek, na němž škola chtěla zřídit sbírku dřevin, které by později mohly sloužit k názorné výuce.

Exotické dřeviny nevydržely drsné podnebí

K založení arboreta si škola pozvala významné odborníky z Vídně. Námět a uspořádání dendrologické sbírky je převážně dílem proslulého zahradního architekta Františka Thomayera. Ten při zakládání parku převzal některé náměty z vídeňské botanické zahrady v Schönbrunnu. Odtud pocházejí také některé, zejména exotické stromy a keře. Ve spolupráci se zdejšími lesnickými pedagogy a prvním ředitelem školy Hermanem Reussem vytvořili základ dnešní podoby arboreta.

Střední lesnická škola v Hranicích vznikla v roce 1896|foto: Miroslav Kobza

Pozoruhodné je, že již tehdy byly kromě domácích dřevin do sbírky zařazeny i stromy a keře z jiných částí Evropy i z celého světa. Zde však byl problém s jejich snášením drsného podnebí. Arboretum je navíc umístěno na místě vystaveném větrům procházejícím Moravskou bránou. Mnohé vysazené teplomilné dřeviny tak nepřežily první krutější zimu.

Čtěte také

V posledních letech zdejší stromy bojují zejména se suchem a také se škůdci. Napadení smrků, ale i jiných jehličnanů kůrovcem není ani u lesnické školy ničím výjimečným a správce parku Radim Cirkva potvrzuje, že situace se bohužel zhoršuje.

V parku narazíte i na mohutné liány

Není snadné vybrat největší unikáty, které v parku rostou. Z velké kolekce jehličnanů to mohou být například štíhlé smrky omorika pocházející z pomezí Srbska a Bosny, jedle ojíněná ze severní Ameriky či sekvojovec obrovský, zde ovšem zatím poměrně malý. Je tu ale i mnoho druhů borovic, jedlovců, tisovců a dalších jehličnanů mnohdy bizarních tvarů.

Modřín japonský je zvláštní převislou formou tohoto známého jehličnanu|foto: Miroslav Kobza

Arboretum se však dá vnímat nejen očima, ale třeba také čichem. Například mezi prsty rozemnuté jehličky jedle obrovské voní po citrusovém ovoci. Pozoruhodnou vůni vydávají i vzácné listnáče. Tak například uschlé listí zmarličníku japonského voní po buchtách či perníku.

Dalšími zajímavými stromy, se kterými se zde můžeme setkat, je asijský korkovník amurský či kavkazský paořech jasanolistý. Ale i domácí dřeviny stojí za vidění. Mohutné kmeny dubů a buků prozrazují, že jejich stáří se pomalu blíží stáří samotné školy.

Při prohlídce arboreta je možné vidět i keře různého stáří a původu a kupodivu i s liánami. K těm nepozoruhodnějším patří liána zimokeř okrouhlolistý, která je skutečně mohutná a unese i dospělého člověka. Neméně zajímavý je porost poměrně běžné liány – břečťanu popínavého. Ten zde mnohdy dorůstá neuvěřitelné délky a síly. V severovýchodní části parku tvoří rozsáhlé koberce, které nemají v jiných arboretech obdoby.

Kromě dřevin se zde můžeme setkat také s houbami, zástupci ptactva a sem tam i drobné zvířeny. To vše dělá z hranického arboreta zajímavé místo k návštěvě, které je navíc velmi dobře opatřeno popisky jednotlivých exemplářů, takže i laici se zde mohou ledacos naučit.