Agogé: výchova chlapců ve Spartě
Systém výchovy chlapců, jehož cílem bylo vychovat nejlepší vojáky tehdejšího řeckého světa, byl z dnešního pohledu nepochybně nesmírně krutý, nicméně značně efektivní.
„Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským, že my zde ležíme mrtvi, jak zákony kázaly nám.“ Tahle věta, tahle zvláštní výzva, je zapsána na jedné desce v místě zvaném Teplé brány – Thermopyly. Odkazuje samozřejmě na slavnou bitvu a ještě slavnější smrt tří set spartských vojáků. Co tou větou chtěl ale básník říci? Především, Lakedaimon je název státu, jehož hlavním městem byla Sparta. A zákon nad zákony spartské armády se nesl v duchu: Vítězství, nebo smrt.
Lakedaimon, fašistické mraveniště
Ono se tedy ve Spartě říkalo „Vrať se se štítem, nebo na štítu“, ale to je to samé. A spartští vojáci rozhodně preferovali vrátit se se štítem. Jak toho docílit? Stačilo vytvořit nejlepší armádu řeckého světa. A v ní mít nejlepší vojáky. Teď se dostáváme k tomu hlavnímu: celý ten stát, Lakedaimon, byl takové militaristické, fašistické mraveniště, kde jedinec patřil od zrození až do smrti kolektivu a muž měl jediné určení: stát se oním nejlepším vojákem řeckého světa. A k tomu byl vytvořen podivuhodný systém výchovy chlapců, agogé.
Na jeho počátku je úspěšný porod. V tu ránu naběhne komise starších oficiálů, kteří v souladu s eugenikou rozhodnou, zda je dítě biologicky v pořádku, nebo není. V druhém případě bude utraceno, jako když v přírodě samice odsoudí k smrti nejslabší z mláďat. Spartský kolektiv tak udržoval standardy svého genofondu.
Cvič, nebo bude tyč!
Chlapec, který tím sítem prošel, byl chvíli kojen – a pak hned nastoupil do takříkajíc vojenské přípravky. Začala už ve třech letech. Byl podrobován intenzivnímu tělocviku a trénován v těch duševních vlastnostech, které voják potřebuje: odolnost, disciplína, nebojácnost a tak dál. Jak se toho dosahovalo? V praxi vlastně tak, že kluci pořád cvičili, nedostávali najíst a starší je mlátili tyčí. A tak si zvykali na bolest, na krutost a na schopnost se o sebe postarat. Aby to nebylo tak drsné, hrály se hry. To se kluci postavili před chrám Artemis a ostatní je mlátili tyčí. Kdo vydržel nejdýl, vyhrál. Jiná hra byla „ukradni si svoje jídlo, jinak umřeš hlady“. Kdo se nechal chytit, prohrál – a zmlátili ho tyčí. Tolik k zábavě a teď něco o trestech: kdo si neplnil povinnosti, toho zmlátili tyčí.
Zní to možná jednotvárně, ale tohle zažíval malý Sparťánek, takzvaný paideon, jen do svých 12 let. Pak měl teda pořád to samé, jen k tomu dostal poručníka, který na něj osobně dohlížel a v noci s ním spal. To je myšleno doslovně i přeneseně. Takže vlastně bojový dril, mlácení tyčí – a k tomu pederastie. To poslední nebylo původně formulováno explicitně, ale zápisky dobových autorů nás nenechávají na pochybách. Ostatně když měl jednou už dospělý Sparťan mít svůj první sex se ženou, tak ta se před svatební nocí ostříhala na kluka a nastavila zezadu, aby to pro něj nebyl velký šok.
Jestli tu maturitu nedám, tak se zabiju
Každopádně od té puberty, dórsky meirakion, už k náročnějšímu výcviku ve dne – i v noci – přibyla jistá výsada: kluci se během vybraných akcí mohli zdržovat při různých jednáních poblíž dospělých, aby se naučili, co a jak. Samozřejmě, že při tom museli mlčet a promluvit jen tehdy, když byli tázáni. A to stručně, lakonicky – jsme v Lakedaimonu. Kdo to porušil, toho zmlátili tyčí…
Celý ten proces transformace mimina ve vojáka byl završen jakousi maturitou ve dvaceti letech. Asi si to umíte představit: kluka vyhodili bez ničeho, jen s nožem, do divočiny. Byly to takové antické Hunger Games. Součástí byly často i nájezdy na vesnice otroků, kde ti kluci museli preventivně povraždit pár chlapů. Maturitu složil ten, kdo přežil. A tak se z kluků stali dospělí lidé a za dalších deset let i občani. A pak začali ty mladší mlátit tyčí.
Tak to je agogé – to je Sparta.
Související
-
Bitva u Thermopyl: Sedm tisíc, a hlavně tři sta
Některé příběhy z dávné minulosti jsou až bolestně přítomné. Nejen proto, že se pro svou sílu stále vyprávějí. V jen trochu změněných kulisách se odehrávají znovu a znovu.
-
Řecko-perské války: Mýty a realita
Bůh ví proč, ale při studiu dějin táhnou války. Bez ohledu na utrpení, bídu, zmar, inflaci a miliony mrtvých, války jsou bestseller.
-
Starověká tragédie u řeckého mysu Athos, chátrající Řím a koncept slona jako daru hodného králů
Konec Dareiovy invazní flotily (4:04) – Historie: O kultuře, barbarech a Němcích (16:18) – Starý Řím slavný a chátrající (21:39) – Historický koncept darování slona (29:34)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
