2 500 kilometrů za 48 dní. 64letý Petr Ozogán z Liberce obešel Česko a Slovensko

Už jsem na tuhle trasu vyrazil několikrát a musel jsem i vzdát. Je třeba si to srovnat v hlavě a jít dál. Tentokrát se mi to podařilo...
Petr Ozogán

Za 48 dnů obešel čtyřiašedesátiletý penzista z Liberce Petr Ozogán dokola celou Českou i Slovenskou republiku. Bývalý horník a programátor je nadšený chodec, na záda si naložil jen to nejnutnější, přespával v přírodě a každý den ušel v průměru 53 kilometrů. Na konci cesty měl v nohách 2 500 kilometrů. Jeho výšlap byl součástí závodu 1 000 mil.

„Kdybych se flákal, tak jsem v půlce,“ řekl den před dokončením trasy, kdy mu do cíle zbývalo 100 kilometrů. Petr nezastavil, mluvil za chůze.

Ozogán chodí dlouhé trasy desítky let, zkušeností má za tři a trasu závodu 1000mil zdolal také na kole i na koloběžce|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Kolem pasu mu visely tři malé brašny na telefon, GPS a různé turistické drobnosti. Na popruzích měl dvě půllitrové plastové lahve s vodou. „Batoh má tak osm kilogramů, ale sundávat si ho nebudu, to už bych to taky nemusel nandat,“ smál se přes husté vousy, které si od začátku cesty neholil, když si na chvíli sedl na klády, aby si rozmyslel odpovědi.

„Pral jsem si asi třikrát, sprchoval tak podobně. Jdu, jak jsem, poutník, možná vypadám jako nuzák, ale jdu stále dopředu,“ popsal. V posteli nespal záměrně. Za prvé tím šetřil peníze a čas, protože mohl jít dlouho do večera a najít si nocleh na poslední chvíli. A je to i jeho styl.

„Postel rozmazluje. Kdyby mě někdo třeba pozval, tak bych to přijal, ale nejraději spím, kam dojdu. Nejčastěji to jsou přístřešky, nebo zastávky autobusu,“ vysvětlil.

Kvůli tomu zarostlý chlapík budil zájem především na Slovensku. „Hodně mě kontrolovali policisté, asi mysleli, že jsem bezdomovec. Taky mě asi měli za blázna, když jim vysvětluju, že jdu do Nové Sedlice.“

To byl nejvýchodnější bod jeho cesty, trojmezí Slovenska, Ukrajiny a Polska. „Na Slovensku ale byli lidé přívětivější, vodu jsem dostal pokaždé,“ podotknul.

Ze začátku štreky dával i 70 kilometrů denně, ovšem také onemocněl, trpěl horečkou, průjmy a v tom nenáročnějším týdnu ušel třeba jen deset kilometrů za den. „Už jsem na tuhle trasu vyrazil několikrát a musel jsem i vzdát. Je třeba si to srovnat v hlavě a jít dál. Tentokrát se mi to podařilo,“ řekl.

Podle tabulek závodu 1 000mil je první člověk, který trasu zdolal pěšky tak rychle. Hlavním cílem poutníka ale bylo zahodit za hlavu všední starosti. „Sedm týdnů nevím, co se děje ve světě. Je to totální uvolnění mysli. Zapomnění na okolní rušný svět. Mám volnou hlavu, nemám tam zbytečné myšlenky, které nepotřebuju.“

Nadšenec z Liberce utratil denně v průměru 300 korun. Nosí lihový vařič, což je hodně velké retro, vařil si večer a zřídka kdy šel jíst do hospody. Největší útratu udělal ve Zlíně, kde si musel koupit nové boty.

„Už se mi rozpadly na Slovensku, ale nemohl jsem nic sehnat po cestě. Boty jsem si koupil za pětistovku,“ ukázal Ozogán černé, už trochu rozervané běžecké boty. Je dalek toho, aby se srovnával s borci, kteří před každou cestou hodiny rozebírají výhody a nevýhody nějaké konkrétní značky za několik tisíc. „Je to v hlavě a taky v nohách. Nemám jediný puchýř.“

Potkaly pana Ozogána na dlouhých trasách, které chodí desítky let, a jezdí je i na kole nebo koloběžce, nějaké nástrahy a nebezpečí? Čeho se „bál“ po návratu domů? A plánuje další cestu? Poslechněte si reportáž.