Změna profese? Ano – díky kurzům v Národní soustavě kvalifikací!

Z bankéře se tak díky kurzu může stát sportovní masér, z personalisty florista nebo z vystudované muzikantky profesionální chůva.

To je případ paní Veroniky Šindelářové z Liberce. Původně studovala brněnskou konzervatoř a měla se z ní stát bubenice. V oboru ale nezůstala. Po narození dcerky si uvědomila, že by se dětem chtěla věnovat profesionálně. A založila si školku.

Kurz? Vyplatí se akreditovaný!

Paní Veronika Šindelářová měla dvě možnosti. Buď vystudovat druhou vysokou školu, nebo se porozhlédnout po nějakém kurzu.

„Já jsem před založením školky absolvovala půlroční kurz v Semilech, bohužel ten kurz nebyl akreditovaný a neměl to správné kulaté razítko.“

Najít ten správný kurz se jí nakonec povedlo v Národní soustavě kvalifikací a složila zkoušku.

„Byly jsme velmi vystresované, nevěděly jsme, co nás čeká a hlavně jsme se obávaly první pomoci. Na vás vychrlili. Tady leží dítě, je zasažené elektrickým proudem, reagujte. Člověk musí jít a zachránit to dítě. Byl simulovaný i telefon přímo na sanitku, abychom uměly popsat, kde jsme, jak jsme, jak co udělat, když jsme tam sami a jsou dveře zavřené. Takže v tomto to bylo velmi náročné a důkladné.“

Její slova potvrzuje i autorizovaná lektorka Eva Kopečná. Kurz i zkouška jsou podle ní tvrdé, ale chůvu připraví na to, co jí čeká v rodině nebo jak se vypořádat s úrazy.

„I chůvy, které mají vysokou školu pedagogickou, ta škola je nepřipraví na to povolání. Dozví se tam spoustu věcí ze široka, ale na to povolání je připraví spíše ten kurz. A rozhodně je na to připraví ta zkouška. I v našem kurzu takzvaně teče krev. Opravdu se snažíme naučit zážitkem ne tři druhy krvácení nebo nějaké věci, které se učí na zdravotnické škole. Jak prakticky zachránit dítěti život, se učí až u nás.“

Víc než polovina lidí by ráda změnila své zaměstnání

Z průzkumu Národní soustavy kvalifikací vyplynulo, že téměř 60 procent lidí z Libereckého kraje by neváhalo okamžitě vyměnit pracovní pozici i obor. Skoro tři čtvrtiny pak pracují v úplně jiném odvětví, než ve kterém vystudovali.

Na Liberecku je například velmi málo pekařů. A když už obor děti vystudují, do praxe podle manažerky liberecké pekárny Jitky Havlíkové jít nechtějí.

„V osmnácti jsou to děti, které nechtějí pracovat v noci, soboty, neděle. Ta pekařina je o tom, že to je řehole, dělá se o svátcích, takže těch pekařů je málo.“

A proto si je musí sami vyškolit. „Naši zaměstnanci si postupně udělali čtyři dílčí kvalifikace. Což v oboru pekař znamená výroba chleba a běžného pečiva, jemného pečiva, trvanlivého pečiva a perníků. Mohli se přihlásit k závěrečné zkoušce a získali výuční list.“

Přes úřady práce v kraji kurzy prošlo 89 lidí. Asi polovina si našla práci. Mezi nejoblíbenější patří kurz sportovní masér, příprava teplých pokrmů, florista, strážný nebo obsluha CNC strojů.