Zasněžování děly během provozu mohou podle lyžařů za častá zranění. Na vině je ale spíš neohleduplnost

Teprve půl hodiny po spuštění lanovky tady na Tanvaldském Špičáku je u stanice horské služby rušno, záchranáři přivezli ze svahu na skútru zraněnou lyžařku, na místě už je i posádka sanitky.

Zraněná lyžařka Michaela a její kamarádka Jitka Marxová jsou přesvědčené, že za zranění může technický sníh, kterého jsou a svahu nafoukané z děl a sprch místy doslova kupy.

„Jako my jely první nahoru, první dolu, a ona furt nikde, tak já říkám, to už není možný, kde ta Míša je, jo. A řekněte jim, ať to vypnou, jo. No fakt, ať nestříkaj, to je hrozný… Já jsem z toho strašně rozladěná, myslím si, že když se lyžuje, a nebo by mělo být upravený vstupný a nebo řádně označený, jako prostě se to může stát no a bohužel se to stalo hnedka na začátku,“ myslí si Jitka Marxová.

Proč jsou tedy děla na výrobu technického sněhu spuštěná?

„Snažíme se využít příznivých klimatických podmínek, abychom si zajistili dostatek ne sněhu i případně na nějaký teplejší období, nebo abychom i v tom březnu byly schopný lyžovat. A to že zasněžujeme, je na první pohled patrný a je to napsaný i na všech informačních kanálech. A dneska je i krásně jasno, takže když jedu a vidím, že je puštěný dělo, tak bych neměl vjíždět do tý hromady pod tím,“ komentuje provozovatel sjezdovky Petr Bažant.

Zranění byly za poslední týden jenom na Špičáku desítky. Horský záchranář Martin Dyntr ale s velkým počtem úrazů nespojuje právě výrobu umělého sněhu.

„Při tom charakteru zim, jaký teď jsou, se snaží prostě stříkat, aby to středisko bylo v provozu co nejdéle, i když přes ten den to je problém, ale co jsem si všimli a alespoň tady na Tanvaldským Špičáku je to zvykem, jsou označený ty místa, jsou tam daný nějaký oplůtky před těma sprchama, jsou tam matrace, aby nedošlo k tomu nárazu.“

A ještě jednu věc je potřeba si podle záchranáře Martina Dyntra uvědomit: „Větší nebezpečí něž nějaký technický sníh a zasněžování představuje chování těch lidí. Tam nějaká ohleduplnost, jak se s tím setkáváme, tak ta tam chybí. Lyžaři si tam vjížděj navzájem, když už k něčemu dojde, nejdou schopný počkat, než ten druhý odjede, prostě každý si tam chce dělat, co chce. A kdyby se k sobě chovali trochu slušněji a ohleduplněji, tak by těch úrazů určitě ubylo.“