Zámek ve Stráži nad Nežárkou svého času vlastnila Ema Destinnová. V létě se otevírá pro veřejnost
Zámkem ve Stráži nad Nežárkou nás provedla jeho současná majitelka Radoslava Doubravová
Jméno slavné operní pěvkyně Emy Destinnové známe asi všichni. Ale málokdo měl možnost navštívit zámek v jihočeské Stráži nad Nežárkou, který jí patřil. Částečně proto, že za minulého režimu byl veřejnosti nepřístupný. Po revoluci se pak dlouho řešily restituce a náročné opravy. To noví majitelé od roku 2006 postupně měnili a zámek je dnes pro veřejnost otevřený. Ale jen v červenci a srpnu.
Dokonce ani ve filmu Božská Ema se neobjevil. Slavný film vznikal v závěru sedmdesátých let, kdy v zámku po armádě sídlil ústav pro postižené dívky. A tak se tehdy natáčelo na zámku ve Štiříně. V jednom filmu si ale strážský zámek přece jenom zahrál, a to sám sebe. Byly to scény z muzea Emy Destinnové v závěru Betlémského světla režiséra Jana Svěráka.
Od roku 2006 je zámek ve Stráži nad Nežárkou pro veřejnost otevřený, ale vždy jen v červenci a srpnu. Díky současné majitelce Radoslavě Doubravové jsme se na jednu z mimořádných prohlídek ještě před zahájením sezóny dostali i my. Takže pokud se v létě rozhodnete do Stráže nad Nežárkou vypravit osobně, dozvíte se v reportáži, na co se můžete těšit.
Stráž nad Nežárkou bývala v minulosti skutečně stráží. První písemná zmínka o zdejším sídle pochází z roku 1284. Tehdy tam stál malý strážní hrad, který založili páni z Hradce, tedy z nedalekého Jindřichova Hradce. Postupem doby se na Stráži vystřídala celá řada majitelů. Namátkou můžeme zmínit Jana staršího z Lobkovic, později Viléma z Rožmberka a následně Petra Voka z Rožmberka.
Od zadlužených Rožmberků převzali hrad Slavatové z Hradce a následně Černínové. To už se ale hrad měnil na zámek, který se později dostal do majetku Karla Ludvíka Leonhardiho. Od rodu Leonhardiů zámek zakoupila Ema Destinnová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
