Výslovnost spisovné češtiny se podceňuje, říká jazykovědec Oldřich Uličný

Prvním tématem rozprav v našem seriálu je zvuková podoba češtiny. Té, kterou můžeme slyšet ve sdělovacích prostředcích. Redaktor David Hamr oslovil pana profesora Oldřicha Uličného, vedoucího katedry češtiny TUL, aby zhodnotil jazyk televizních a rozhlasových profesionálů. 

Podceňovaná artikulace

„Výslovnost spisovné češtiny se doposud podceňovala a podceňuje se i nadále,“ upozorňuje profesor Oldřich Uličný, vedoucí katedry českého jazyka TUL. Podle něj ke spisovné výslovnosti mají blíže moderátoři a spíkři, kteří pocházejí z okraje území, než ti, kteří jsou ze středních Čech či z Prahy. „Jde totiž o to, že běžná česká výslovnost má příliš otevřené samohlásky,“ vysvětluje Uličný.

A co si pod pojmem otevřené samohlásky představit? „Když mi studentky řeknou, že jsou z Leberce, je vidět, že nerozlišují i a e. Výslovnost přebírají většinou od některých televizních mluvčích,“ říká bohemista.

Mluvčí, mějte se na pozoru!

Někdy může nespisovná výslovnost vést až ke změně významu sdělení. „Zaznamenal jsem si například větu, že se několik žen přepravovalo do Iráku, tak jsem si představil, jak nastupují do letadla,“ popisuje profesor Uličný a pokračuje: „Z dalšího kontextu ale vyplynulo, že ty ženy se jen připravovaly do Iráku, že teprve poletí.“

TIP: Nevíte-li si rady s určitým jazykovým jevem, může vám poradit Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.