Vodní nádrž Hracholusky má 60. výročí, kvůli jejímu vzniku přišli lidé o domov
Před 60 lety byla dokončena vodní nádrž Hracholusky, kterou najdeme na Tachovsku a severním Plzeňsku. Oblíbená rekreační vodní plocha má především funkci vodohospodářskou.
Vodní dílo Hracholusky se rozlévá mezi Stříbrem na Tachovsku a končí za vesnicí Hracholusky na severním Plzeňsku. Je důležité pro vodohospodáře, ale také pro turisty, chataře a chalupáře, plavce, rybáře nebo milovníky vodních sportů. Letos uplyne přesně 60 let od oficiálního dokončení přehrady. „Hlavním důvodem jejího vzniku bylo zajištění dostatečného množství vody kvůli potřebě odběru průmyslové vody do Škodových závodů,“ prozrazuje vodohospodářský dispečer z Povodí Vltavy Karel Zelenka. „Zásobní prostor, který slouží k naplnění všech účelů, má objem 32 milionů metrů krychlových.“
První průzkumné práce před výstavbou probíhaly od roku 1953, samotná stavba byla zahájena v roce 1959. „V první fázi bylo potřeba vybudovat všechny objekty vodního díla. Začalo se odpadní chodbou, pak byl založen věžový objekt, kam se umístila malá vodní elektrárna,“ popisuje Karel Zelenka. Sypání tělesa hráze probíhalo v letech 1961 až 1962. Na jaře roku 1963 začalo postupné plnění přehrady a v srpnu byla uvedena do provozu vodní elektrárna. Samotné vodní dílo bylo schváleno jako dokončené Okresním národním výborem Plzeň-sever v prosinci 1964. Do trvalého provozu bylo vodní dílo Hracholusky uvedeno rozhodnutím tehdejšího ministerstva lesního a vodního hospodářství v lednu 1967.
Kvůli nádrži bylo zaplaveno několik obcí
Kvůli vybudování nádrže museli někteří lidé opustit své domovy. Pod vodou skončily obec Dolany s 23 obytnými domy a dalšími stavbami, osada Těchoděly nebo část obce Butov. Lidé našli nové ubytování v okolních obcích. Jak píše publicista Radek Pecák v knize Fenomén Hracholusky, o osudu nemovitostí, které se měly ocitnout pod vodou, bylo definitivně rozhodnuto už v roce 1956. Ještě několik let před začátkem výstavby ale lidé v dotčených vesnicích vůbec netušili, že jejich obydlí bude zlikvidováno.
Pozůstatky zatopených obcí, mlýnů a dalších usedlostí lze stále nalézt pod hladinou. Zkoumal je například potápěč Jaroslav Hudec, jenž se od roku 2000 opakovaně nořil pod vodu v místech zatopené osady Těchoděly. „Spolu s kolegy jsme se potápěli do hloubky zhruba 17 až 18 metrů. Objevili jsme zde trosky stavení, viděli jsme střechu pravděpodobně bývalé stodoly a potom zbytky základů domu i s mříží na okně nebo torza zemědělských strojů. Našli jsme také pár perliček – sáňky nebo litinové umyvadlo,“ říká s úsměvem.
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
