Ve sklářském muzeu v Novém Boru na Českolipsku jsou k vidění výjimečné skleněné plastiky

Ve výstavní síni novoborského sklářského muzea je přibližně 30 exponátů. Ty představují průřez tvorbou Martina Janeckého. Jsou to ale především díla, která má autor rád. Velmi často spolupracuje s Markem Efmertem a Ondřejem Novotným.

„Je to tvarované na huti, ale občas se objeví ještě další technika jako u této lebky, na které spolupracoval s Jaroslavem Šárou. Ta je dobrušovaná." upřesňuje kurátorka výstavy Tereza Bednářová. Bílá skleněná lebka je z přejímaného skla a má po celém obvodu vybroušené drobné jehlany.

jedno z děl M. Janeckého|foto: Tomáš Mařas

Vypadá trochu strašidelně. „Tvorba Martina Janeckého vypadá trochu jako z nějakého snu." doplňuje kurátorka. Busty, které na výstavě jsou, vypadají jako z dílny filmařů. Nejsou to jen obyčejné hlavy udělané ze skla, mají výraz.

Podle Bednářové zpočátku tvořil Janecký jen obličeje, což je vidět na vystavených skleněných maskách. Postupně se dopracoval ke skutečnému výrazu ve tváři. V současnosti Janeckého tvorba pokračuje výrobou celých postav. Výraz jednoho z obličejů působí bolestně až strašidelně. Skleněná hlava má sevřená ústa a nechybí ani vrásky kolem očí i zkrabacený nos.

Větší exponáty jsou do jednoho metru. Týká se to například díla s názvem „Hrdinové“. Stojící figury mají kolem padesáti centimetrů. Fascinující je na nich každý detail. Například prsty, které mají odhadem dva centimetry, mají vytvarované klouby a samozřejmě i články prstů. Do detailu jsou provedené uši i nos.

V Čechách Martina Janeckého teprve objevujeme. Martin Janecký sbíral profesní zkušenosti v Dánsku, Japonsku, Nizozemí nebo v Jihoafrické republice. V Čechách spolupracoval s legendami, jako je René Roubíček nebo Bořek Šípek.