V Novém Boru se po roce sešli potomci Srbů, kteří zde zůstali po dostavbě Crystalexu

„V Novém Boru je srbská menšina, která je už druhou generací Srbů, kteří stavěli Crystalex a českolipskou nemocnici. To jsou potomci Srbů, kteří tu zůstali a zakořenili. Jsou to naprosto úžasní lidé, kteří mají zájem na tom, aby se to povedlo. Někdo navaří, někdo napeče, jiný přinese víno,“ říká za pořadatele už třetího Srbského večera Ilona Rejholcová.

Těch, kteří tu kdysi zůstali a založili rodiny už bohužel mnoho není.

„Přijel sem jako kluk, kterému bylo dvacet roků. Účastnil se tady stavby Crystalexu a oženil se tady a měl tady rodinu. Já jsem jeho druhá žena a to jsou jeho dvě děti. Vyrůstali jsme v manželství, kde jsme tradici Srbů ctili. Takže se rádi sejdeme a zavzpomínáme na to, na co jsme byli zvyklí za života mého manžela,“ vzpomíná jedna z přítomných návštěvnic.

Večer zahájila vernisáž fotografií ‚Srbsko-Albánská manželství‘. Autorka fotografií Katarina Gajić se bohužel osobně dostavit nemohla, proto alespoň pořadatelé přečetli pár slov přímo od autorky:

„Fotografie, které jsem pořídila v srbských vesnicích ukazují, že víc než původ a národnost je láska.“

Nechybělo ani promítání dokumentu o dnech Prahy v Bělehradu a filmu Emira Kusurici Černá kočka, bílý kocour. Vystoupila kapela Bachtale Apsa.

Potěšení se dočkal nejen sluch či zrak, ale i chuťové pohárky. Návštěvníci mohli ochutnat srbské speciality, které připravila Věra Kalousová:

„Připravila jsem gibanicu. To je těsto s balkánským sýrem. Pečené papriky s česnekem. Také ajvar, což jsou mleté papriky s kořením. Já jsem napůl Srbka po tátovi, takže mám blízko nejen ke kuchyni, ale i k národu. Srbský večer to je událost.“

Další setkání nejen Srbů, kteří žijí na Českolipsku, ale i zájemců o srbskou kulturu se uskuteční opět za rok.