V Libereckém kraji přibývá sebevražd i pokusů o ně

„Průměrný věk sebevrahů se pohybuje kolem 53 let, u pokusů o sebevraždu je to 37,9 let, což si myslím že je poměrně mladá věková skupina lidí v produktivním věku a domnívám se že to začíná být docela velký problém.“ upozorňuje ředitel Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje Stanislav Mackovík.

Typickým příkladem je muž v produktivním věku, který postupně ztratil práci, ženu a děti. Žije s pocitem, že nemá nic a kromě sebevraždy nevidí žádné jiné východisko.

Často také za pokusem o sebevraždu stojí nemoc a vztahy, dodává Jaromír Hons: „V základě lze říct, že na to působí religiozita v kraji, úroveň industrializace, úroveň urbanizace... že na to působí délka slunečního svitu a že to ovlivňuje mnoho dalších psychosociálních faktorů.“

Mezi způsoby dokonaných sebevražd vládne oběšení, zastřelení a požití léků, podotýká lékařský náměstek liberecké záchranné služby Jan Lejsek: „Máme větší šanci nějak pomoci zvrátit stav těch otrav, kde máme určitý časový prostor pro zahájení nějaké neodkladné péče - tedy u pacientů, kteří požili nějakou toxickou látku oproti těm, kteří skočili z devátého patra nebo kteří zvolili způsob oběšením nebo zastřelením.“

Tito lidé se chtějí opravdu zabít, pak jsou ale i sebevraždy demonstrativní. Tedy například činy dívek kolem sedmnácti let, s kterými se rozešel přítel. Ty se pořežou na zápěstí, aby na sebe strhly pozornost a pečovalo se o ně, zmiňuje se Jaromír Hons: „Někdy se stane že dívku, která se pořeže hluboko, vyšetříme velmi pečlivě a dáme jí do péče a ani jí nehospitalizujeme a dívku, která se pořeže povrchově, ale má další rizikové klinické příznaky – je neklidná, úzkostná, napjatá, nemá dozor, perspektivu, tak tu si tu necháváme.“

Zdravotníci se shodují, že lidem, kteří mají v úmyslu ukončit život, lze alespoň částečně pomoci. Podle nich, tři čtvrtiny těchto lidí takzvaně volá o pomoc, navštíví svého lékaře, matku, bratra nebo jinou blízkou osobu.