V Jizerkách se konal 37. ročník Mezinárodní soutěže Horských služeb. Závodníci si při závodu sáhli až na dno svých sil

Běžet kilometry do kopce, hledat cestu v náročném terénu, slaňovat, brodit se vodou, zachránit raněné, šplhat se na rozhlednu na nejvyšší hoře. Tohle všechno museli zdolat závodníci v rámci 37. ročníku Mezinárodní soutěže Horské služeb o uplynulém víkendu v Jizerských horách.

„Na závodníky čeká trať, dlouhá 20 kilometrů, s převýšením 1.500 výškových metrů. Do této tratě je zakomponovaná ještě časovka, měřený čas, v kterém ještě musí absolvovat různé technické disciplíny i pohyb po skalách, přelanění, prusíkování, jumarování, slanění… Následně potom bude přesun na místo, kde se bude hodnotit ošetření simulovaného úrazu,“ popisuje úskalí závodu náčelník Horské služby Jizerských hor René Mašín.

Hlídky horských záchranářů z Česka, Německa, Polska a Slovenska si sáhly na svoje fyzické dno, hlavně když stoupaly na nejvyšší horu Jizerek - na Smrk.

Vyčerpaný závodník na vrcholu rozhledny|foto: Šárka Škapiková

„Obávaná část závodu? No, asi celý závod… Ale přeje nám počasí, tak to je dobré,“ usmívá se Jaromír Forst ze Šumavy, který vyrazil na trasu společně s dalšími desítkami závodníků.

Nejtěžší etapa čekala všechny tady, na Smrku, kde museli jumarovat a vyšplhat po lanovém žebříku až k vrcholu rozhledny.

Ze Smrku konečně dolů z kopce - směrem na Kočičí skály, kde bylo potřeba zachránit zraněné figuranty.

Dvojici Tomáš Dikoš a Martin Konfala z Malé Fatry překvapil neznámý terén Jizerských hor. Závod hodnotí, už s pohárem za nejlepší ošetření raněných, Martin. „Přišel úsek, který byl špatně značený, kde jsme se zamotali, a tam jsme s tím chtěli praštit a skončit se závodem. Ale je to soutěž dvojic, tak jsme si navzájem pomohli a šli jsme dál.“

Absolutními vítězi letošní Mezinárodní soutěže horských služeb se stali domácí závodníci - dvojice Jan Šámal a Jan Jirák.