V brankovišti Bílých Tygrů roste nová naděje, mládežnický reprezentant Vaněček

„Začínal jsem ve čtyřech letech a až do páté třídy jsem hrál v útoku. Jenže potom jsem doma řekl, že bych si to chtěl jen tak ze srandy zkusit v bráně, no a už jsem tam zůstal,“ říká Vít Vaněček, který se, zdá se, nerozhodl vůbec špatně.

Definitivně o tom přesvědčil na dubnovém mistrovství světa osmnáctiletých, kde se výrazným způsobem podílel na historickém úspěchu. Stříbrné medaile totiž od českých mladíků asi nikdo nečekal.

„Ani se nedá říct, jak nádherný poct to je. Neskutečně jsem to prožíval, jsem za to strašně rád,“ vrací se ještě Vaněček k šampionátu osmnáctek. Teď ho čeká dokonce draft NHL, pokud si ho ale některý z týmů vybere, útěku do zámoří se liberečtí fanoušci v případě odchovance Havlíčkova Brodu stejně bát nemusí.

„Určitě bych tady zůstal, táta říkal, že nechce, abych v příštích dvou letech někam chodil. Uvidím, jak to bude, ale chci zůstat.“

Je tedy dosti pravděpodobné, že v příštích sezonách uvidíme Víta Vaněčka v dresu A-týmu Bílých Tygrů. Ne, že by snad měl připravit o práci zbylé liberecké gólmany, šanci se ukázat ale téměř jistě dostane.

„Chtěl bych se tam dostat. Je nádherné tam být, na stadionu jsou minimálně čtyři tisíce lidí, a to jsem nikdy předtím nezažil. To jsem si letos moc užil,“ vzpomíná osmnáctiletý gólman na dvě extraligová utkání uplynulé sezony, ve kterých už byl na střídačce týmu trenéra Hynka připravený jako brankářská dvojka.

Škola je základ

Mladí hokejisté mají ale kromě hokeje i jiné povinnosti. A ty už nejsou příjemné. „Studuji tady v Liberci automechanika, ale nebyl jsem ve škole hrozně dlouho, takže teď nevím, jak to udělám. Už mi píšou, že bych se tam také mohl někdy ukázat (smích). Snad to dám nějak dohromady, vím, že musím, protože škola je základ. “ připomíná Vít Vaněček obrovskou školní absenci, která se dá ale snad i díky jeho úspěšným zákrokům na ledě pochopit.

Přesto si ze školních praxí něco odnesl, a jako automechanik by si prý s rozbitým motorem u auta dokázal poradit. „Asi jo. Dělal jsem to kvůli tátovi, on má firmu, a kdyby mi nevyšel hokej, potřeboval bych něco vědět o autech. Šel bych pracovat k němu.“

Pokud ale Vít Vaněček hokejově poroste stejně tak, jako doposud, jeho otec se službami svého syna příliš počítat. Brankářovým zaměstnáním bude v příštích letech zastavovat puky a pomáhat spoluhráčům k vítězstvím. Pod Ještědem si samozřejmě všichni přejí, ať se tak Vaněčkovi daří v dresu tamních Bílých Tygrů.