Už v pátém kole mě braly křeče, přiznal Řezáč po Jizerské padesátce

V těchto podmínkách a na 3,5kilometrovém kole, které jste jezdili jako motorové myši patnáctkrát dokola, to byla vaše nejtěžší Jizerská padesátka?

Dá se říct, že jo, protože byl těžký sníh a okruhy neubývaly. V jednu chvíli jsem myslel, že mám do cíle už jenom pět okruhů, ale bylo jich asi ještě sedm. Takže jsem si říkal, že to bude ještě dlouhý a těžký závod.

Formu jsem špatnou neměl, ale možná jsem to trochu přehnal s přípravou. V pátém kole už mě braly křeče do rukou, takže jsem cítil, že to do třetího místa nebude.

Takže jedno vaše velké vítězství je, že jste dojel. Dvanácté místo ale nakonec vypadá pěkně. Kde jste v sobě ještě objevil vůli a sílu?

Ještě když jsem jel pět kol sám a pak jsme se spojili s kolegou, tak to bylo docela dobré. Poslední kolo jsem cítil, že nás ti tři dojedou. Byl tam Jörgen Aukland a ještě další dobří kluci, takže mě to povzbudilo, že tak špatně nejedu. Chytil jsem se jich a pak jsem měl dobrý finiš. Měl jsem docela radost, že jsem je přespurtoval.

Kategorie sama pro sebe byl Nor Petter Eliassen, který vyhrál o tolik parníků, že se to snad ani nedá spočítat. Dalším v pořadí nadělil víc než tři minuty. Nebál jste se, že by vás mohl stihnout okolo? Ti, které stihl, museli skončit.

Já ani nevím, kolik jich dojelo, ale asi moc ne. Už před závodem jsem říkal, že je možné, že jich dojede jenom dvacet třicet. Eliassen je závodník obrovských kvalit, a když má dobré lyže, tak dokáže jet suverénně.

Kvůli sněhovým podmínkám jste jeli závod samostatně, bez „hobíků“. Bylo to pro vás spíš ochuzení, nebo vám vyhovovalo, že se vám na trati lidově řečeno nikdo nemotal pod nohy?

Já si myslím, že by na tomto okruhu nemohlo víc závodníků jet. Už tak se tam občas přimotaly holky. Jediné, co bylo dobré, že jsme neměli takovou tlačenku na startu, že tady nebylo tolik lidí na stadionu. Jinak je to asi úplně jedno, jestli jedou „hobíci“, nebo nejedou.