Útočníkovi Michaelu Rabušicovi chybí v italské Veroně atmosféra liberecké kabiny

4. červenec 2014

Už půl roku působí fotbalový útočník Michael Rabušic v nejvyšší italské soutěži v klubu Hellas Verona, zatím se mu ale nedaří navázat na výkony, jaké předtím předváděl v dresu Slovanu Liberec. Za Veronu odehrál přezdívaný Rambo jen čtyři utkání, ve kterých se gólově neprosadil. V příští sezoně by na sebe chtěl ve fotbalem poblázněné zemi výrazněji upozornit, a znovu si získat renomé kvalitního útočníka.

První půlrok v Itálii si totiž Rabušic fotbalově příliš neužíval, počet jeho odehraných minut je s těmi prosezenými na lavičce nesrovnatelný. Svůj ´podíl viny´ na tom má jeho spoluhráč, ale zároveň také konkurent v boji o pozici útočníka, bývalý italský reprezentant Luca Toni. Ten se naštěstí pro Veronu, ale naneštěstí pro Rabušicovo hráčské blaho stal s 20 góly druhým nejlepším střelcem Serie A.

„Bylo to těžké, přišel jsem v rozběhnuté sezoně a Luca Toni měl navíc pomalu životní sezonu. Pořád dával góly, takže vlastně ani nebyl důvod ho střídat. V základu jsem hrál jednou, když měl karty,“ říká Michael Rabušic doufaje ve větší herní prostor v příští ligové sezoně. Chuť a motivaci ale čtyřiadvacetiletý fotbalista neztrácí.

K lepším výkonům na hřišti by mu navíc mohla pomoci i lepší komunikace se spoluhráči. Útočníkova italština se prý stále lepší. „Už je to lepší, měl jsem třikrát týdně učitelku. Učím se italsky, protože angličtinu tam moc neuznávají. Ze začátku to byla docela dřina, když jsem tam přišel, tak jsem seděl v kabině a jenom čuměl jako puk, ničemu jsem nerozuměl. Ale za ten půlrok už jsem se ty základy naučil.“

Na co si ale bývalý liberecký tahoun nemůže stěžovat, to je zájem tamních fanoušků. Slova o tom, že je Itálie fotbalovou zemí, se Rabušicovi potvrdila okamžitě. „To je ve Veroně krásné. Pomalu nic jsem neodehrál, ale jdu do města a všichni mě poznávají, v obchodech mám věci zadarmo. Je to opravdu blázinec, lidi to tam žerou. Hellas má vynikající fanoušky, jedny z nejlepších v Itálii, takže stadion bývá plný a atmosféra je vynikající,“ podotýká Rabušic.

Co do podpory fanoušků, působení ve Veroně jednoznačně předčí liberecké angažmá. Co se ale Slovanu nevyrovná, jsou kamarádi a atmosféra v kabině. To rodákovi z Třebíče v Itálii chybí.

„My jsme v Liberci žili jako rodina i mimo fotbal. V cizině je to jiné, tam skončí zápas a všichni jdou domů za rodinami. V Liberci jsme skoro všichni šli do hospody rozebrat zápas. Bylo to jiné, ale třeba se sem ještě někdy vrátím,“ dává Michael Rabušic naději libereckým fanouškům, že by třeba jednou znovu mohl střílet góly v dresu Slovanu. Takovéto úvahy ale nejsou na pořadu dne, teď by sympatický fotbalista rád prorazil v Hellasu Verona.

autor: David Nyč
Spustit audio