Úterní Noční linka: Životní cíle

13. říjen 2020

Má smysl stanovovat si cíle, které chceme v životě dosáhnout? Nebo je lépe řídit se intuicí a místo bojování o vytýčené cíle brát v klidu to, co k nám přichází?

Často slýchám moudra, která tvrdí, že pokud se chce člověk v životě někam dostat, něčeho dosáhnout, měl by si to zaprvné napsat, zadruhé naplánovat kroky, jak se k danému cíli dostane, za třetí pak tyto kroky zrealizovat. A že když si to nenapíšete a nenaplánujete, ke svému cíli nedospějete. A přece všichni se chceme v životě někam dostat. Ta cesta ale je vždy individuální, protože každý jsme jiný. Někteří prostě od dětství vědí, co chtějí dělat v životě, čeho chtějí dosáhnout, jakou chtějí mít rodinu, jak má zkrátka jejich život vypadat, už od mládí mají jasný životní plán a ten se jim také daří naplňovat. Obtížnější je to pro nás na opačném konci spektra, kteří takto jasno nemáme a v životě k nám věci přicházejí spíše v podobě náhod a řídíme se více intuicí. Ale jistě i tady se můžeme nechat trochu "vyškolit" a snažit se cíle stanovit.

Jenže cíle si stanovujeme do budoucna, za nějakých předpokladů. Život se nás ale na tohle neptá a některé věci prostě nelze ovlivnit. Může nastat situace, která nám život úplně převrátí a znemožní nám splnit si své cíle. Co pak? Může následovat veliké zklamání a beznaděj. A možná i otázka: "Není snad nakonec lepší si žádné životní cíle nedávat a žít s tím, co přijde, ze dne na den?"

Na vaše názory se těší v Noční lince Zora Ježková.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?