...mail 2|Nenarodil jsem se v rodném domě, nýbrž v nemocnici. Ne že by mi něco bylo, byla tam městská porodnice. Okolo domu, kde jsem prožil dětství, chodím dost často. Třeba do hospody, kam jsem chodil s kamarády sousedovi pro pivo; dneska tam chodím na obědy. Neděle jsou pro mne spojeny s liturgií. V Bílém kostele na náměstí. V Červeném kostele, který se mi moc líbil, protože trochu připomíná byzantský sloh;každé pondělí se tam chodíme s katolickou kaplankou a dalšími modlit za tu nemocnici. Hřbitovní kostel sv. Jiljí s archandělem Michaelem, který utlouká mečem ďábla, kousek od něj jsme si postavili náš pravoslavný chrám sv. Jiří. Za 74 let života jsem ze svého města neodešel a už asi neodejdu. Žádný majetek naše rodina nikdy neměla a ani já nic nemám, tak až nadejde můj čas, někam mě zahrabou a budu mít klid.
Přeji krásný večer a díky, že nám pěkně hrajete.
Mojmír Kříž, Svitavy
...mail...|Dobrý večer paní moderátorko,dobrý večer přeji všem.
Tak já bych k tomuto tématu měla také co říci.Narodila jsem se a žila 20let v Prostějově,ve městě,které leží uprostřed úrodné Hané,uprostřed zdánlivě fádní krajiny zvlněné několika pahorky,v podhůří Drahanské vysočiny.Je zde pěkně a žilo se zde dobře.Navzdory těžké době 60. a 70 let. jsme si jako děti a později jako studenti,dovedli najít únik z vymezených pravidel.Prostě zde bývalo veselo,spousta aktivit v oblasti sportu /např,.velodrom/ i kultury /Hanácké divadlo.../,nás dokázala odpoutat se od těžké reality těžké doby.O Hanácích se říká,že jsou pomalí a než se k něčemu rozhoupou, trvá to dlouho,říká se také "než a až",prostě jsou uvážliví.Odešla jsem odtud ve svých 20letech a vždycky jsem se do rodného města ráda vracela,definitivně jsem se vrátila o 15 let později,a mám možnost srovnávat.Všechno co se o Hanácích říká souvisí s mentalitou,která se v těžkých situacích projevuje tím,že se přizpůsobí situaci a žijí si svůj život navzdory všemu a všem.Já to vidím tak,nejedná se o pasivitu,ale o životní filosofii.Prostě rodilý Hanák umí žít v každé době,alespoň to zdravé jádro.Můžu to také vyjádřit takto, nesnaží se měnit co změnit nemůže a hledá možnosti jak žít třeba i v područí aktivně a zábavně.Po návratu do rodného města v 90letech bylo už vše jinak,projevovala se zde náplava a znepříjemňovala život věčným šťouráním do hanácké mentality vyvoláváním stále nějakých rozporů a rozbrojů.Město dostalo nový vzhled,opravovalo se vše,město dobře hospodařilo a dokázalo lidem dát co postrádali v dřívější době. Dobře by ještě bylo odpoutat se od vypjatých situací v samosprávě města ,kde úředník mnohdy působí potíže při vyřizování záležitostí a komplikuje život aniž by musel.Tolik já k tématu rodné město.Do éteru zdraví Blanka
Daniela|Milá paní Ježková , máte nádherné thema. Narodila jsem se v Podmokly na které jsem byla pyšná, na Pastýřskou stěnu, po které jsme lezli a hráli si na horolezce. Na zoologickou zahradu na Popovičák kde jsme sáňkovali , no prostě nádhera. Dostala jsem se do rodného města po 40 ti letech a musím říct , že Divišova ul. a okolí je stále krásné . I když jsme se bydleli 15 let v Liberci ale Děčín a Podmokly tam zůstalo mé srdce. Když přijiždime do mého rodného města hned příjdou vzpomínky na maminku a celou naši rodinu a štěstím se mě chce plakat a manžel mě ten pocit neruší ,on ví co se ve mě děje. Děkuji , že jsem vám to mohla napsat a dál budu poslouchat další večerní vyprávění Daniela
Frantisek svaricek|Rád se do těch dědin vracím a dává mladým lidem k dobru ,kde stávaly jisté domy,které už tam nestojí.
I
Frantisek svaricek|Dobrý večer p. Zorko a posl.N.L.Moje rodné místo,jsou Olbramovice o Mor.Krumlova,dám má čislo103..Nevím kolik roku tam naší bydleli,snad tak rok,potom se přestěhovali do vedlejší obce Kubšice.Tam jsem já bydlel do r.1964,pak jsme se přestěhovali do Židlochovic,kde bydlíme dodnes.Samozřejme že se jezdíme do jmenovaných dédinek podívat.Naposledy to bílých často podívat,naposledy včera.Jsem na tyto dějiny hrdý,protože je tady výborně zemědělství.Ješté jednou vás zdravi,František že Židlochovic
Marta z Pardubic|Dobrý večer ,narodila jsem se v Praze v porodnici U Apolináře. Tomu předcházely zvláštní okolnosti.
Moji rodiče museli odejít ze Sudet /Litoměřice/ a ocitli se se svými dvěma školními dítky v Terezíně .Žili v provizoriu bez práce a bez jistot ve vlhkém skladu židovského obchodníka. Tam maminka zjistila ,že je těhotná. Do války a nejistot dítě přivést nechtěla. Otec ji uklidňoval: " Dítě si necháme ,bude to naše válečné sluníčko." V roce 1940 se začínalo budovat terezínské ghetto a museli odejít. Nezbývalo než jít k tatínkově matce do Prahy do jednopokojového bytu v pavlačovém domě v Opatovické ulici ,proto jsem se narodila tam. Pro rodiče to bylo velmi složité,ale nakonec prý byli rádi,že jim jako mimino zpříjemňuji krutá léta a říkali mi Válečné Sluníčko.
Jana|Moje rodné město je Vyškov miluji ho.
Sváťa z Brna|Dobrý večer paní Zoro i vám , přátelům noční linky.Už jsem několikrát vzpomenul ve svých příspěvcích moje Posázaví.Jak by ne když je to právě městys Kácov , který se zapsal do srdce nejen mně, který se zde narodil, ale jistě i těm ,co jej navštívili jako vodáci či turisti.Procházka kolem železniční trati, návštěva stále funkčního pivovaru , či lihovaru,muzea motocyklů , zámku ale i rozhledny vysoko v lesích nad Sázavou zanechá v návštěvnících velký zážitek.No a v mládí tu byla cihelna , dva mlýny dvě pily , tírna lnu.Jak jen je to trochu možné rád sem několikrát za rok zajedu ,setkám se se známými a popovídáme.Kácov se ocitl i v několika filmech např.Modrý svět či Špunti na vodě.A mám -li čas zajedu do Zruče nad Sázavou, kde jsem bydlel.Budete-li mít cestu kolem podívejte se tam také, nebudete litovat .Váš Sváťa
