Úterní Noční Linka: Jste důvěřiví?

Na svět přicházíme bezbranní, otevření a plní důvěry. Ale je jen otázkou času, kdy tato důvěra utrží první velkou ránu a ztratí svou bezvýhradnou čistotu. A je to nevyhnutelné, protože chtít zůstat v bezpečných hranicích dětské důvěřivosti by znamenalo chtít zůstat dítětem i v dospělosti. Co s tím? Je snad lépe vzít za svou svéráznou a nikterak vzácnou životní filozofii: "Čekej jen to nejhorší, aspoň nebudeš zklamán!"? Je tedy důvěra, nebo spíše důvěřivost, sama tím problémem?
Podle psychologů důvěřovat je přirozené a také zdravé. Vždyť ztrátu schopnosti důvěřovat také sami můžeme vnímat jako překážku v životě a bolestně ji pociťujeme zejména v souvislosti s partnerskými vztahy. Když je naše důvěra zklámána, je to vždy bolestivé a není to snadné pečovat vnitřně o svou zranitelnost a nedovolit tomu citlivému v sobě zatvrdnout a zarůst. Samozřejmě je důležité umět se vymezit a ochránit a nenechat se znovu přejet tím samým člověkem. Ale jak například upozorňuje Jitka Cholastová: "Bolest má své zákonitosti a svůj čas. A to, že nás něco bolí může být i dobrá zpráva. V doprovodu bolesti k nám vlastně přicházejí zpátky všechny ty kousky naší duše, kterým jsme předtím neměli kapacitu naslouchat."?