Sever na jihu a jih na severu aneb Slunce se přepólovalo
Laik si toho vůbec nevšimne, pro astrofyziky je to však událost. Slunce přepnulo své magnetické póly – severní a jižní se prohodily v pravidelném cyklu sluneční aktivity.
Děje se to každých 11 let, v čase, který uplyne od minima sluneční aktivity přes maximum až do dalšího minima, tedy do období, kdy je Slunce relativně v klidu. Tímto cyklem nazývají astronomové periodické změny v různých projevech sluneční aktivity – především při slunečních skvrnách, erupcích, protuberancích i v rádiovém záření. Sluneční magnetické pole, které s cyklem souvisí, vzniká podobně jako magnetické pole v dynamu – tedy rotací vrstev ve vodivém pohybujícím se prostředí.
Sluneční cykly, póly a Solar Orbiter
Cyklus sluneční aktivity netrvá přesně 11 roků; je to průměrná doba, protože cykly se mohou překrývat. Po přibližně 22 letech nastává původní situace – severní pól je zase severní, jih je jihem. Objevitelem slunečního cyklu byl v polovině 19. století německý astronom Heinrich Schwabe, který sluneční skvrny pečlivě zaznamenával a jejich maxima předpověděl. Jeden z největších objevů astrofyziky byl na světě!
Před časem jsem v našem pořadu mluvili o evropské sondě Solar Orbiter, která byla vypuštěna před šesti lety a která zkoumá Slunce z dosud největší blízkosti. Dostane se přitom blíž než planeta Merkur. Mimochodem – nás může těšit, že některé z deseti přístrojů na její palubě jsou české.
Solar Orbiter si pochopitelně při své misi všímá i magnetického pole Slunce. K jeho prvním vědeckým objevům patřilo zjištění, že toto pole bylo v oblasti jižního pólu velmi chaotické. Zatímco běžný magnet má jasně definovaný severní a jižní pól, přístroj na palubě sondy zaznamenal, že na jižním pólu Slunce se vyskytují magnetická pole obou polarit. Tento jev nastává jen krátce v období slunečního maxima. Pak dochází k přepólování a na pólech se postupně ustálí převaha jedné polarity.
Slunce a klima na Zemi
Sonda si už stačila připsat jedno významné prvenství – pořídila první přímé fotografie jižního pólu Slunce. Ze Země vidíme naši mateřskou hvězdu na ekliptice jen z boku, sonda se však může díky promyšleným gravitačním manévrům dostat pod tuto rovinu a z většího úhlu se lépe podívat na sluneční póly. Plný potenciál této mise se ukáže později, většina údajů ještě čeká na detailní rozbor. Je však jasné, že tyto poznatky umožní vědcům odhalit skryté souvislosti nejen v chování magnetického pole Slunce, ale i k hlubšímu pochopení naší životodárné hvězdy.
Pokud jde o zmíněné přepólování, nejde o žádnou katastrofickou událost. Ovšem ne všechny jedenáctileté cykly jsou stejně silné – z dlouhodobých pozorování Slunce víme, že se silnější a slabší cykly střídají v přibližně devadesátileté periodě. V minulosti se dokonce několikrát stalo, že neznámo proč úplně chyběly a Slunce bylo desítky let v útlumu. A to už se na klimatu přece jen projevilo. Jde o známé Maunderovo minimum v letech 1638 – 1715, kdy se v důsledku toho na Zemi skutečně ochladilo.
Bude jistě zajímavé sledovat, zda se vědcům podaří odhalit další souvislosti, sluneční cyklus totiž zatím nedokážeme přesněji předpovídat.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
