Scenárista a režisér Zdeněk Zelenka: Jdu tam, kde mi umožní vyprávět příběh
Tak dlouho natáčel s Jiřinou Bohdalovou, až ho ona sama označila za svého dvorního režiséra. „Bylo to osudové setkání v roce 1991,“ říká Zdeněk Zelenka.
Scenárista a režisér má na kontě několik filmů, mnoho komedií, muzikálů a pohádek. O pohádkách ale řekl, že s nimi je konec. „Udělat 10 původních pohádek není jednoduchý a je to hezké číslo. Už se mi zdálo, že mi docházejí nápady.“
Mezi jeho nejúspěšnější pohádky patří Nesmrtelná teta. „Už je to 30 let, někdy se to povede. Tenkrát jsme při uvedení do kin nevěřili, že je vyprodáno, tak jsme šli do sálu. Tam seděli dospělí lidi, usmívali se a na konci tleskali,“ vzpomíná.
Naopak kritiku schytala pohádka Kouzelník Žito. „Dodneška jsem nepochopil, co se to tehdy strhlo. Před každým projektem dělám 3–4 projekce. Promítal jsem to kritikům, hercům i běžným lidem a mělo to úspěch. Herci odcházeli s pocitem, že pohádky točit umíme. Troufnu si říct, že to bylo snad opravdu nějaké spiknutí. Nakonec, o které pohádce se mluví v Parlamentu a v novoročním projevu.“ Přes to všechno, nebo právě proto, patří Kouzelník Žito k nejsledovanějším. „Akorát to mediálně nějak odskákala.“
Inspirace v realitě
Velký ohlas sklidil film Každý milion dobrý z roku 2016 o majitelce velké prosperující firmy. „Ten příběh je původní, ale v realitě jsem inspiraci našel. Kdysi dávno jsem si přečetl zajímavý příběh majitelky firmy L´Oreal. Ona vydělala miliardy a ke stáru začala rozdávat peníze. Její dcera se ji kvůli tomu pokusila zbavit svéprávnosti. Tak jsem to převedl na české poměry. A tolik kladných reakcí jsem snad neměl po žádném filmu. Všude v rodinách se řeší peníze a v mnohých rodinách se zřejmě se zradou dětí setkali.“
Majitelku ztvárnila Jiřina Bohdalová. „To už jsem věděl, že hlavní roli bude hrát zase Jiřina. My spolu udělali strašnou spoustu žánrů, od komedií po dramata. Takže tady měla celou škálu jejího rejstříku.“
V divadle neprší
Píše a režíruje také muzikály. Posledním úspěšným je Láska nebeská. „Já říkám, že jdu tam, kde mi umožní vyprávět příběh. Takže když jsem byl požádán o muzikál, kde zní písně Waldemara Matušky, začal jsem přemýšlet o scénáři. Když je to hezká nabídka, tak na to kývnu. Já se dokážu adaptovat. Divadlo mě strašně baví, tam není ten stres natáčení, neprší tam, a když to nejde, tak jdeme na kávu,“ vyjmenovává klady muzikálové režie.
Čtěte také
Divadlo má rád, přesto jako malý do něj nerad chodil. V dospělosti se mu však dostalo pocty několik divadel otevřít. Jako režisér byl požádán, aby zrežíroval představení Kaviár nebo čočka, kterým se otevíralo Divadlo Na Jezerce. „Pak mi zavolal Jiří Suchý, jestli bych mu nezrežíroval komedii Jako když tiskne k otevření nového divadla Semafor. Pak jsme otevřeli nové muzikálové divadlo Hybernia, kde jsme s Karlem Svobodou připravili muzikál Golem. Tak to byla taková šňůra otvírání divadel,“ vypráví.
Odmítla mu někdy roli Jiřina Bohdalová? Jaký je rozdíl mezi detektivním a kriminálním filmem? Jak objevil Filipa Renče? V hlavě už má další scénář na muzikál – o Al Caponem. Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka