Rozhlasovou plotnu rozpaluje už 25 let
V Českém rozhlase v Hradci Králové začínala v roce 1983, to četla zprávy. Už víc než 25 let připravuje a vysílá každou sobotu před polednem pořad o vaření. Kromě toho je editorkou vysílání a stará se o to, aby to, co se pustí do éteru, bylo obsahově i technicky v pořádku.
Jako zpestření si sem tam živě odvysílá nějaký přenos. Hostem Záletů byla Zdena Kabourková.
Vystudovala pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Už během studia prošla konkurzem na externí hlasatelku, to se psal rok 1983. Od té doby je posluchačům v Hradci Králové věrná. Pár let ji mohou poslouchat i posluchači v Pardubicích.
Jak to bylo s konkurzem do rozhlasu?
On to nebyl konkurz na hlasatelku, ale byl to konkurz na hlasatele. To jsem tenkrát netušila. Kamarádka mi říkala, že jsem upovídaná a že hlásili, že shání někoho, abych se tam přihlásila. Přihlásila jsem se, přišla jsem a vůbec mě nepřekvapilo, že tam sedí jenom chlapi. Až zpětně mi došlo, že i paní režisérka a pan režisér, když mě uviděli, byli zaskočení. Každopádně jsem se zúčastnila, nakonec jsem vyhrála, takže já jsem v podstatě nejlepší chlap hlasatel, když se to tak vezme.
Už jsme říkaly, že jsi začínala jako zprávařka. Jak se v té době zprávy připravovaly?
Zprávy měly poměrně velkou plochu. Vzpomínám si, že jsme některé museli načítat, protože se takzvaně jelo z pásů. To je taková nostalgie, protože když se něco stříhalo, tak sis ty pásy dávala kolem krku. Občas ti ten pásek sjel. Pak bylo nejhorší, když sis ustřihla nějaké písmenko a muselo se to vracet. Ještě mám několik těch pásů schovaných.
Je pravda, že s rozhlasovým vařením přišel jako první právě Český rozhlas?
Je to pravda, to bylo v roce 1991. S touto myšlenkou přišel tenkrát Milan Jelínek, vytipoval Karla Michala. Opravdu je to nejstarší pořad. Pak Karel Michal odešel a hledalo se, kdo by pokračoval, protože bylo potřeba v pořadu pokračovat. Tak jsem řekla, že to na chvilku vezmu, že se pak sežene někdo jiný, to byl rok 1994. Zaskočila jsem k té plotně jako převozník, převzala jsem vařečku a držím ji v ruce dodnes.
Kdo z tvých kolegů tě nejvíc svým receptem nebo přístupem k vaření překvapil?
No, byla jedna kolegyně Marcela Fialová, která vždycky v pondělí přinesla úžasné dobroty. Musím říct, že dobroty do rozhlasu moc nenosím, ale je pravda, že před časem jsem přinesla bábovku. Byla to tvarohová bábovka, dovnitř dávám úplně nadrobno posekané sušené meruňky. Kolega Zdeněk Novák si neuvěřitelně pochutnával. Pak mi po čase říkal, kdy zase přinesu tu bábovku s meruňkami. A Marcela se na mě zakoukala a říkala, že je to neuvěřitelné, že ona každé pondělí poctivě nosí sladkosti a já to přinesu jednou za čas, ale všichni vzpomínají na tu moji bábovku s meruňkami. To mě docela pobavilo.
Minulou neděli jsme si v Záletech povídali o víně se sommelierem Oldřichem Bujnochem a tady je jeho otázka: „Čemu bychom se měli v české kuchyni vyvarovat?“
Měli bychom používat suroviny, které do české kuchyně patří. A používat čerstvé suroviny. Nedávno jsem natáčela zajímavé povídání s jednou paní z Vysočiny. Ta mi dala moc hezké recepty a řekla mi, že oni tam zpracovávají především to, co jim tam roste, takže zpracovávají hlavně brambory. Pak mi z fleku řekla asi pět receptů, kde základní surovinou byly brambory. To mi udělala radost, protože já jsem bramborová. Takže asi suroviny. Ty jsou důležité.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.