Rabín Maxa: česká komunita stojí za Izraelem, proč jít na festival Kolnoa a kdo byl F. R. Kraus

Jsem vděčný českým politikům za jasnou kritiku Hamásu, říká rabín Maxa

Nejvražednější den pro Židy od dob holokaustu, tak zhodnotil americký prezident Joe Biden útok Hamásu na Stát Izrael minulou sobotu. Jak se na současnou válku v Izraeli dívá česká židovská komunita? Na to jsme se zeptali rabína pražské progresivní židovské komunity Ec chajim Davida Maxy.

„Celá česká komunita stojí za Izraelem a za jeho právem na sebeobranu,“ říká Maxa. „Já sám pociťuji směs emocí, určité bezmoci, zoufalství, ale také vzteku, jak je možné, že se něco takového mohlo stát,“ dodává a pokračuje: „Jsem vděčný většině české politické veřejnosti za to, jak jasně vyjádřila kritiku vůči teroristické organizaci Hamás.“

A jaký je vlastně pohled judaismu na válku a válečné konflikty? „Židovská tradice si nesmírně cení míru, v hebrejštině ,šalom‘. Dokonce se toto slovo používá jako pozdrav při setkání dvou lidí. Zároveň je to mír, za který se modlíme v každé modlitbě. Na druhé straně je válka vnímaná jakožto nutnost, pokud jde o záchranu lidského života. Prvním válečným konfliktem, který je zmíněný na stránkách Tóry, je situace, kdy se Lot stane zajatcem a Abraham se ho vydá zachránit. Myslím, že právě toto se také děje teď. Je potřeba myslet na neuvěřitelné množství rukojmích, které Hamás zajal, a myslet na jejich záchranu,“ uzavírá David Maxa.

Ten v Izraeli studoval a má tam řadu známých. Jak současný konflikt prožívá? A co podle něj můžeme dělat tváří tvář válce, která je daleko od nás? Můžeme nějak pomoci? Poslechněte si celý rozhovor s rabínem Davidem Maxou.

Co letos nabídne Kolnoa

Nejnovější hrané a dokumentární snímky předních izraelských režisérů, studentské filmy, snímky ze sekulárního i ortodoxního prostředí, s postavami z židovských i arabských komunit a z různých sociálních vrstev. To vše nabídne už 7. ročník festivalu izraelských filmů Kolnoa. Konat se bude od pátku 20. října do neděle 22. října v pražském kině Pilotů a v neděli 29. října v brněnském kině Art. S ředitelem festivalu Romanem Lesným natáčela Daniela Brůhová.

Na webové stránce festivalu je prohlášení, ve kterém organizátoři vyjadřují soucit s obyvateli Izraele a odsuzují útoky palestinských teroristů. Jak současné dění v Izraeli ovlivní festival?

„My jsme velice zaskočeni, protože jsme nyní intenzivně spolupracovali s našimi kolegy v Izraeli. Budeme se snažit, aby festival proběhl přesně tak, jak má. To znamená žádné omezení, že bychom někde něčemu ustupovali,“ říká Lesný.

„Každý rok představujeme pásmo studentských filmů z různých izraelských škol. Letos jsme vybrali školu Safir ze Sderotu. To je přesně to místo, kde došlo k nejhorším věcem, na ulicích se tam vraždili a unášeli lidé. My do dnešního dne bohužel nemáme jakoukoli zprávu o tom, jestli se něco stalo studentům, učitelům, se kterými komunikujeme. To je jedna z našich největších obav,“ dodává Lesný.

A o čem je film Exodus 91 od režiséra Micaha Smithe, který by měl snímek v Praze představit osobně? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelem Kolnoa Romanem Lesným.

Zapomenutý František R. Kraus

Akronym F. R. K. si zvolil František R. Kraus podle Masarykova T. G. M. Od narození tohoto prvorepublikového novináře a spisovatele, člena protinacistického odboje a přeživšího holokaustu uplynulo 14. října 120 let. Kraus patřil do tzv. Pražského kruhu spisovatelů, mimo jiné zakládal v Českém rozhlase krátkovlnné vysílání a byl zahraničním zpravodajem v řadě jazyků. Terezie Jirásková o něm natáčela s jeho synem, ředitelem Institutu Terezínské iniciativy a někdejším tajemníkem české Federace židovských obcí Tomášem Krausem.

Jedním z prvních literárně zpracovaných svědectví o holokaustu nejen v Československu je kniha Františka R. Krause Plyn, plyn…, pak oheň, která vyšla v roce 1945. Tématu holokaustu z různých pohledů se věnoval i ve svých dalších románech, například Kat beze stínu, který vyšel v 80. letech v edici jazzové sekce Jazzpetit a v níž autor morálně očišťuje terezínského kata. 

Tomáš Kraus dál zmiňuje, že jeho otec byl hlavně reportérem: „Shodou okolností se ocitl v Berlíně v lednu 1933, když Hitler převzal moc. Ocitl se ve Vídni během anšlusu, ocitl se u jednání Lorda Runcimana u Konrada Henleina, události, která je dnes považovaná za klíčovou ve vývoji takzvané sudetské krize, a tak dále. Zkrátka a dobře on byl velmi zkušený reportér.“

„Po válce přišel s několika tituly. Úplně první byla reportáž o tom, co on sám prožil, potom následovaly některé další knížky v reportážní formě. Pak se odhodlal k beletristické činnosti, ty svoje zážitky vtělil do několika románů, novel. Některé vyšly, některé v té době už vyjít nemohly, především v 50. letech. Ta situace se zlomila až v polovině 60. let, kdy mohly vycházet další tituly, ale to už můj táta úplně nezažil, protože byl nemocen a bohužel zemřel v roce 1967,“ vzpomíná Kraus.

Jaké osobní vzpomínky na svého otce Tomáš Kraus má? A jaká společnost se u Krausů scházela po válce?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.