Představitelé Libereckého kraje a Liberce uctili památku obětí nacismu

Pietního aktu se zúčastnili významní lidé Liberecka, představitelé města i Libereckého kraje. Začal v 10:00 hodin na vojenském hřbitově v Ruprechticích minutou ticha. Po kladení květin a vyslechnutí státní hymny se všichni odebrali k památníku obětí fašismu a války na Štefánikově náměstí. Po proslovech účastníci prošli uličkou v památníku za melodie skladby „Večerka" a pietní akt v 11:00 hodin ukončila státní hymna.

Podle historika Ivana Rouse ze Severočeského muzea v Liberci by se konec války v Liberci dal charakterizovat slovem chaos. Liberec byl sídlem Henleinovy Sudetoněmecké strany. Téměř 84 % všech obyvatel v Liberci byla tehdy německé národnosti. Na zdejším letišti byly jednotky Luftwafe, ve městě a jeho okolí byly pracovní tábory s ruskými, francouzskými a polskými zajatci.

Den před osvobozením Konrád Henlein utekl z Liberce. Utíkal směrem k Američanům, aby tam dojednal uznání platnosti Mnichovské dohody a obsazení župy americkým vojskem. Vyzýval zdejší Němce k obraně Říše a přesvědčoval je o konečném vítězství. Byl ale zadržen, vyslýchán a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že jeho plány jsou nereálné, spáchal sebevraždu. Podřezal si žíly sklíčky z brýlí. Ruští vojáci se k Liberci blížili od Frýdlantu a na Liberecko přišli 8. až 9. května.

Poslední válečné dny bombardovaly město a jeho okolí ruské letouny. Například 8. května zničil nálet na Frýdlant školu, kde zemřelo 26 lidí. Dalších šest obětí padlo v úplném závěru války při přeletu ruských letounů nad horským Bedřichovem. Bombardován v tyto dny byl také samotný Liberec. Poslední válečné dny na Liberecku se nesly také ve znamení pochodů smrti.

Například do Starého Dubu dorazili zbědovaní vězni z Osvětimi.Ze tří tisícovek přežil jen asi každý desátý. Mezi nimi i dirigent České filharmonie Karel Ančerl. Několik obětí je pochováno na frýdlantském hřbitově. Po obsazení Liberce Rudou armádou se Němci vzdávali, vyvěšovali bílé prapory, mnoho Němců z Liberce ale uteklo. Došlo i k případům divokého odsunu a lynčování, když se v Liberci objevily takzvané Revoluční gardy. Odsun Němců z Liberce pak probíhal až do roku 1947.