Před první klapkou je fáze boje, poodhaluje zákulisí natáčení filmů scenárista Marek Epstein

Marek Epstein vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, dlouho ale neměl jasno v tom, co vlastně chce dělat. „Nebyl jsem to dítě, který by v deseti letech vědělo, že bude doktor a šlo si za tím.“

Trauma z herectví a pověstné štěstí

Díky rodičům hodně sportoval. Jeho doménou byl běh, ale závodní časy nenapovídaly tomu, že by se tím mohl živit. „Najednou jsem doběhl na konec maturity a musel jsem jít zase dál. Kromě běhání mě ještě bavilo chodit do kina. Tak jsem se šel zeptat na FAMU co a jak, ale tenkrát nebrali osmnáctiletý, spíš starší. Měl jsem přijít za tři roky. Tak jsem tři roky stárnul na herecké škole. Soukromé, protože herectví pro mě bylo trauma. Nemohl bych chodit každý večer na jeviště. Určitě to ale byla pro mě skvělá zkušenost. Do té doby jsem ani o divadle nevěděl nic.“

Za výhodu herecké školy považuje to, že cokoli napíše, to si rovnou zkusí říct nahlas. „Můžu zhodnotit, jak to zní, jestli je to uvěřitelný, a to je pro mě cenný. V případě potřeby to trochu přepíšu, upravím.“

Po třech letech to zkusil na FAMU a dostal se tam hned napoprvé. „Bylo to štěstí. Kdyby mě nevzali, určitě bych to znova nezkoušel.“

Před první klapkou je fáze boje

Spolupracoval s režiséry Jiřím Strachem, Jiřím Vejdělkem nebo polskou režisérkou Agnieszkou Hollandovou. „To bylo taky štěstí. Měli jsme text na Šarlatána a prostě jsme jí to zkusili poslat. Ta pravděpodobnost, že bude reagovat, byla malá, protože zrovna natáčela v Americe. Ale už za 14 dní přišla odpověď, že se jí to líbí a že to chce natočit.“

Alex Mynářová a Marek Epstein|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Před natáčením se sejde režisér se scenáristou a baví se nad textem. „Před první klapkou je taková fáze boje, přetahování a handrkování se, kdy režisér přijde s nějakou novou vizí nebo svým způsobem, jak to chce režírovat. Většinou do toho přinese nové myšlenky, což znamená změny v textu. A ne všechny ty změny se musí scenáristovi líbit. Takže než se začne točit, je tam takový tření, co si režisér prosadí a co si scenárista obhájí.“

Podle něj dobrý režisér vycítí, kde jsou hranice toho, kdy text začne kazit. A dobrý scenárista vycítí, kdy režisér přinese dobré nápady a spolkne svou ješitnost. „Myslím si, že zkušený člověk je ochoten akceptovat dobrý nápady toho druhýho.“

Společně s Jiřím Strachem psali scénář k filmu Anděl Páně 2. „Oslovil mě a měl jsem velkou obavu. Ale můžou za to moje děti. Když k nám přišel Mikuláš s čertem, tak to byl impuls a začaly se mi nabalovat nápady.“

Jak se píše scénář ve dvou? Co pociťuje autor, jehož příběh najednou začne ožívat? Dalo mu psaní scénáře pro film Bratři odpověď na otázku, zda jsou Mašínové hrdinové, nebo vrazi? Proč se plánovaná knížka pro děti jmenuje Zubatá? Poslechněte si v pořadu Alex a host.