Pavel Ploc

Petr Gerhardt, moderátor: Hezký dobrý den, posloucháte Český rozhlas Sever a mou milou povinností je přivítat v našem studiu dlouholetého reprezentanta, desetinásobného vítěze Světového poháru, dvojnásobného olympijského medailistu a držitele dvou medailí z mistrovství světa v letech na lyžích a také v neposlední řadě bývalého světového rekordmana, pana Pavla Ploce. Hezký dobrý den.

Pavel Ploc, dlouholetý reprezentant, desetinásobný vítěz Světového poháru, dvojnásobný olympijský medailista, držitel dvou medailí z mistrovství světa v letech na lyžích, bývalý světový rekordman: Dobrý den.

Petr Gerhardt, moderátor: Tak seznam vašich úspěchů je opravdu dlouhý. Pamatujete si ještě na váš úplně poslední závod?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak to si pamatuju dobře, protože jsem se zapřísahal, že to bude můj poslední skok a bylo to v 92. roce. V tý sezóně už se mně moc nedařilo, nedostal jsem se, už jsem se nenominoval na olympijský hry do Albertville a v tomto roce taky byla revoluce ve skoku na lyžích v tom, že skokani začali přecházet na "V" styl a já jsem prostě vyrůstal odmalička jako klasik a myslím si, že už jsem byl dost starý na to, abych ..., že už bych se to asi těžko, těžko učil a prostě nebyla ta vůle se to "véčko" naučit, takže jsem se rozhodl v tomto roce skončit a bylo to 8. března, byl to Pohár harrachovských skláren.

Petr Gerhardt, moderátor: Říká náš dnešní host na Českém rozhlasu Sever, pan Pavel Ploc. Před námi je písnička, no a po písničce se našeho hosta zeptám, jak se vůbec dostal ke skokům na lyžích.

Petr Gerhardt, moderátor: Na Českém rozhlasu Sever je naším hostem harrachovský rodák, pan Pavel Ploc, bývalý skokan na lyžích. Pavle, jak jste se ke skokům na lyžích vůbec dostal?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak já jsem se narodil v Harrachově, otec byl vynikající reprezentant v biatlonu, takže dá se říct, že jsem se narodil s lyžemi na nohou. Prý jsem poprvé stál na lyžích, když mně byl rok a půl, já si to nepamatuju. No, a proč jsem se stal skokanem? No, vždycky mne lákalo prostě si skočit na sněhovým můstečku. Když jsme byli malí a stavěli jsme si s klukama můstky, tak jsme si hráli, já byl vždycky Jiří Raška a babička nám musela ušít startovní čísla, protože já jsem měl ještě o rok a půl mladšího bratra Tomáše, takže jsme takhle blbnuli a prostě hráli jsme si na ty světový skokany a táta mi ještě vždycky říkal: "Hele, skákejte, protože skokani mají největší poháry," takže to byla taky taková jedna motivace a prostě skoky se mi líbily už odmalička. Ale musím říct, že jsem vlastně nevyrůstal rovnou na skokanských lyžích, to až později, až, když jsem byl větší, ale my jsme vyrůstali jako děti na běžkách.

Petr Gerhardt, moderátor: Vaše rodina byla celkem sportovní. Kdo všechno u vás sportoval? Zmiňoval jste otce.

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, sportovala ještě i sestra, ta je o osm let mladší ode mne, Veronika, která dokonce taky skákala na lyžích, skákala v Harrachově na třicetimetrovým můstku, kde snad byla na nějakým přeboru kraje, nebo co to tenkrát bylo za závod, tak snad získala i diplom, byla na třetím místě, tak pak toho teda zanechala, protože tenkrát ještě děvčata, to bylo vzácný, že nějaká holka skákala. Dneska už to je zcela běžný, že budou mít tady dneska mistrovství světa i děvčata. Bude to první mistrovství světa. A bratr, jak už jsem se zmínil, tak ten vlastně taky dělal závod sdružený. No a jedinej, kdo nesportoval, tak to byla maminka, ale ta zase sportovala vlastně kolem nás, protože, protože ta nám vytvářela bezvadný zázemí k tomu, abysme, abysme mohli sportovat.

Petr Gerhardt, moderátor: Byl jste hned rozhodnut, že budete dělat skoky na lyžích, nebo jste uvažoval i o jiném sportu? Pokud vím, tak váš bratr dělal závod sdružený. Nelákal vás závod sdružený?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: Já jsem do svých patnácti let dělal kombinaci, docela jsem byl v ní i úspěšný, byl jsem i mistr republiky v závodě sdruženým a v patnácti letech jsem se rozhodl, že budu jenom skákat a vymluvil jsem se na to, že mám sennou rýmu a že mně vadí při běhu, že jsem v létě nemohl tolik trénovat tu vytrvalost, takže, takže ..., ale to byla ... samozřejmě to říkám s nadsázkou jako takovou legraci. Prostě jsme se rozhodl v patnácti letech, že budu skokan specialista.

Petr Gerhardt, moderátor: Pamatujete si na svůj vůbec první závod?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: Tak pamatuju. Bylo to ve Vysokým nad Jizerou, v Šachtách, kde bývaly dřív i mezinárodní závody, ale to bylo v padesátých, šedesátých letech, dneska už tam ty můstky nestojí. Tenkrát mne trénoval Antonín Linemajer. Bohužel dnes už není mezi námi, ale byl to vlastně můj první a bezvadnej trenér, kterej, kterej mne naučil ty základy. A to mně bylo, myslím si, osm let a bylo to, byly to moje první závody a zároveň i první vítězství na takovým patnáctimetrovým můstečku, takže dodneška si to pamatuju, dodneška, když jedu přes Vysoký, přes náměstí, tak, tak si vzpomenu, kde, kde jsem poprvé šel na ten stupínek a prostě to si budu pamatovat.

Petr Gerhardt, moderátor: Říká host Českého rozhlasu Sever Pavel Ploc. Před námi je písnička, no a poté se budeme s naším hostem bavit a hovořit o medailích, ale třeba také i o pádech.

Petr Gerhardt, moderátor: Po písničce na Českém rozhlasu Sever opět pokračuje naše povídání s bývalým skokanem na lyžích Pavlem Plocem. Pavle, za vaší éry nebylo pořádané mistrovství světa v klasickém lyžování v tehdejším Československu, ale váš první větší závod bylo hned mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově v roce 1983. Jak na to vzpomínáte?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak, i když to je už neuvěřitelně dlouho, už to je vlastně přes čtvrt století, je to hrůza, ale vzpomínám na to jako na čerstvou vzpomínku, mám to jako pořád čerstvou vzpomínku, protože ta atmosféra tenkrát, to už jsem pak nikde nezažil prostě. Tenkrát přišlo sedmdesát, dokonce říkali, až osmdesát tisíc diváků v tu sobotu a přišli nám fandit a my jsme ty, my jsme ty fanoušky nemohli zklamat. Prostě to nešlo! Zároveň to bylo strašně zavazující, takže, i když, i když jsem to měl ..., a o to víc vlastně ještě zavazující, že to mistrovství světa bylo tady doma přímo za humny, takže, takže ta zodpovědnost tam byla. A mám takový smíšený pocity, protože mně zlatá medaile utekla těsně a vynahradil jsem si to teda světovým rekordem, ale stejně dodneška mne trošku mrzí, že mne ten Ostwald přeskočil, že, že přeci jenom mně chybělo malinko a mohl jsem, mohl jsem tenkrát v tom závodě zvítězit, ale to už je sport prostě.

Petr Gerhardt, moderátor: V roce 1985 se konaly opět lety na lyžích v Harrachově. Já si pamatuju, že to bylo v tréninku a že jste měl číslo 23, no a všichni jsme čekali tenkrát na váš skok. No a pamatuju si, že ten víkend Ole Gunnar Fidjestol skočil 183 metrů, čímž vlastně o dva metry překonal váš rekord. No, pak jste skákal vy a všichni pod můstkem jsme zůstali bez dechu, protože jste měl velmi nebezpečný, aspoň tak vypadal, ten pád. Pamatujete si ještě na ten pád?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: Tak pamatuju, protože naštěstí jsem ho přežil ve zdraví, a to je to nejdůležitější. Takže já si pamatuju každou, každou desetinku z toho okamžiku, co jsem zažil, a to vám opravdu životopis v tu chvíli, když víte, že už je průšvih, tak vám proběhne hlavou. Ale nezazmatkoval jsem, nelekl jsem se až tak a pořád jsem si to kontroloval a já říkám, skokan musí umět i padat, takže, takže jsem to tělo prostě zpevnil, pokrčil jsem nohy, a sice to byly kotrmelce hrůzostrašně vypadající, ale měl jsem štěstí, že vlastně jsem se nezranil a za týden už jsem v Lahti byl za Nykänenem druhý ve Světovým poháru.

Petr Gerhardt, moderátor: V Harrachově se létalo 12 metrů nad zemí a najíždělo rychlostí kolem sto patnácti kilometrů v hodině. Neměl jste strach? Protože přeci jenom na mamutovi se nedá tak trénovat jako na menších můstcích.

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, na mamutu se vůbec netrénuje, že jo. To taky, když bylo to mistrovství světa v 83. v Harrachově, tak zlí jazykové mně psali: "No, jo, ty to máš natrénovaný, naskákaný a co ti cizinci" a já jsem tam měl opravdu první skok až ve čtvrtek v oficiálním tréninku a předtím, předtím vůbec se na tom můstku netrénovalo, to jenom, když, když ho najížděli, co se ten můstek otevřel a ..., ale my jsem na něm prostě do tý doby neskákali. Takže na mamutu jsem nikdy bez čísla neskákal. Buďto jen oficiální trénink nebo, nebo závody.

Petr Gerhardt, moderátor: Ve výčtu vašich úspěchů nemohu zapomenout na olympijské hry jak v Sarajevu, tak v Calgary. Vzpomínáte ještě na tyto závody a věřil jste si na nich na medaile? Protože tenkrát jste měl opravdu velkou konkurenci, skákal třeba Matti Nykänen, Jens Weißflog a jiní.

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak na olympijský hry do Sarajeva jsem odjížděl s tím, že jsem si dal cíl, cíl olympijskou medaili, ale jak už jste se zmínil, ta konkurence byla obrovská - Matti Nykänen, Jens Weißflog a jiní. Takže na tu medaili tam bylo více kandidátů, a to je vlastně vždycky, že jo. No a odjížděl jsem tam jako devatenáctiletý, tenkrát ještě voják základní služby, takže ne až tak zkušený. Byly to moje první olympijský hry, ale už jsem měl za sebou mistrovství světa v Harrachově a pár Světových pohárů, takže úplným nováčkem jsem nebyl a prostě tu medaili jsem si vysnil, chtěl a snil jsem o ní a šel jsem za ní. Takže jsem pak o to víc byl rád, když se mi na velkým můstku podařila, podařila ta bronzová medaile a tenkrát ještě Vláďa Podzimků byl osmý, takže to byl velkej úspěch. V Calgary vlastně Jirka Parmů skočil asi 82 metrů a vedl. Do tý doby, než jsem jel já, tak vedl Jirka Parmů, takže to mne strašně povzbudilo. No a pak jsem vedl já zase a do tý doby vlastně ještě jel Jirka, že jo, Malec, kterej, kterej teda z druhý pozice šel na třetí, no a Nykänen byl neporazitelný, no, vyhrál o třídu. Takže, takže prostě tenkrát i ty mezinárodní tisk a takhle, říkalo se - Češi si z toho udělali malý mezinárodní mistrovství, protože druhý, třetí a pátý místo na olympijských hrách, to si myslím, že jen tak se nezopakuje.

Petr Gerhardt, moderátor: Říká náš dnešní host Pavel Ploc, bývalý skokan na lyžích a třetí nejlepší český lyžař dvacátého století. Pojďme si pustit písničku, no a po písničce se našeho hosta zeptáme na jeho názory na mistrovství světa v Liberci.

Petr Gerhardt, moderátor: Na Českém rozhlasu Sever je naším dnešním hostem Pavel Ploc. Pojďme k mistrovství světa v Liberci. Za vaší kariéry se žádné domácí mistrovství světa v klasickém lyžování nekonalo, ale vy jste se sám mistrovství světa zúčastnil. Jak se cítí skokan před závodem? Je to jiné než před závodem Světového poháru? A zeptám se ještě, nemůže našim reprezentantům například vadit domácí prostředí v tom smyslu, že je od nich očekáván velmi dobrý výkon, potažmo medaile?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak mistrovství světa a olympijské hry, to je pro každého lyžaře vrchol a je to, je to, aspoň já mám na to takový názor a zkušenost, že je to jiný závod. Za prvé tam můžou startovat jenom čtyři závodníci z každé země, za druhý to není každý víkend jako Světový pohár, takže na to se připravujete roky, a pak to musíte zúročit a na tu olympiádu, když je jednou za čtyři roky prostě a v ten den vám to nesedne a nemáte trošku, jak říkám, sportovní štěstí, tak prostě jste bez medaile. Třeba takový světový skokan Ahonen nemá individuální olympijskou medaili, a přitom toho vyhrál strašně moc a mají, někteří zase ji mají, kteří tolik nevyhrávali. Takže jsou to specifický závody, je to hodně i o psychice. Petr Gerhardt, moderátor: A myslíte, naši reprezentanti v domácím prostředí, mistrovství světa bude v Liberci, nemůže jim to škodit, že jsou právě doma?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: Tak já už jsem vlastně o tom mluvil, mluvil, když bylo mistrovství světa v letech v Harrachově, kdy, kdy v domácím prostředí je to daleko víc zavazující, ale na jednu stranu vás to víc vyhecuje, takže já si myslím, že to kluky, kluky, jak se říká, správně hecne.

Petr Gerhardt, moderátor: O mistrovství světa se hodně napsalo, či řeklo, ať již kladného, či záporného. Jaký je váš osobní názor na mistrovství světa v Liberci?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak je dobře, je dobře, že to tady je. Je to, je to vlastně doteďka největší sportovní akce, která v dějinách Český republiky byla a myslím si, že zase dlouho, dlouho takovýto podnik tady nebude a není to jenom o tom, že se zviditelní liberecký region nebo samotný Liberec, ale zviditelní se celá Česká republika v celém světě, jde o velkou prestiž a já věřím, že organizátoři to, že to zvládnou, no a pořadatelům nezbývá nic jiného než popřát, abysme si tu prestiž ve světě nepokazili, aby se jim to perfektně vydařilo a hlavně, aby vyšlo počasí.

Petr Gerhardt, moderátor: Nemohu se vás nezeptat, co dělá v současné době Pavel Ploc, kromě toho tedy, že jste poslancem, máte čas věnovat se i nadále sportu, ať už třeba na rekreační bázi?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak toho času je opravdu málo, ale, když můžu, tak v zimě jdu na běžky, to mne baví nejvíc na běžkách prostě, jak už jsem říkal, na nich jsem i vyrůstal a v létě, v létě jezdím na horským kole nebo hraju tenis.

Petr Gerhardt, moderátor: Matti Nikänen, Ernst Vettori a další vaši spoluzávodníci jezdí ještě po veteránských mistrovstvích světa, například legendární Matti, ten vyhrál loni mistrovství světa veteránů výkony 37 a 37,5 metru. Troufl byste si ještě opět vy skočit, nebo neláká vás to opět zúčastnit se podobných závodů a setkat se a vidět se s bývalými závodníky?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: Tak já se přiznám, že mne to neláká. Kluci mne hecují, když každý rok jsou v Harrachově veteráni, je to úžasná legrace, ale ono zas až taková legrace to není, protože přece jenom člověk je starší, není tak ohebný, už nemá takovou koordinaci a docela tam jsou i hrůzostrašný pády a někdy to končí až zraněním v nemocnici. Takže, jak já už jsem vlastně řekl, že tenkrát jsem v tom 92. toho 8. března jsem si řekl, že ..., jsem se zařekl, že to je můj poslední skok a od tý doby jsem skokanský lyže neměl na nohách a mne by asi neuspokojilo skákat 30 metrů. Já vím, že už nikdy nepoletím, nepoletím 180, takže, takže jsem se s tím musel smířit, že prostě skoky na lyžích jsou takovým sportem, že se nedají dělat rekreačně.

Petr Gerhardt, moderátor: Co byste závěrem vzkázal mladým posluchačům, kteří by měli zájem jít ve stopách vašich nebo teďka třeba Jakuba Jandy?

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: No, tak tam, kde mají podmínky, aby se přihlásili do místní tělovýchovný lyžařský jednoty. Dneska, dneska už je, dneska už je míň těch můstků, dřív jsme, dřív jsme měli můstek skoro v každým, v každý vesnici, v každý, v každým městečku, ale dneska, dneska ty můstky jsou třeba v Lomnici nad Popelkou, potom v Desný, v Harrachově, takže tady v tom okolí prostě můstky máme a jde jenom o to, že, že ty děti třeba mají dneska už spoustu jinejch zájmů a jinejch lákadel, než jsme měli my a jde o to, ty rodiče nebo ty děti přesvědčit, že by měly sportovat.

Petr Gerhardt, moderátor: Na Českém rozhlasu Sever jsme si povídali s bývalým reprezentantem a olympijským medialistou, světovým rekordmanem Pavlem Plocem, kterému děkuji za jeho čas a přeji hodně úspěchů, tak jak v práci, tak také i v osobním životě.

Pavel Ploc, olympisjký medailista a světový šampión: Také děkuji, na shledanou.