Pavel Kuka: Po ukončení kariéry jsem tři neděle pil kafe a četl noviny. Ale nebylo to ono

Pavel Kuka je členem klubu ligových kanonýrů, nastřílel 154 ligových branek, v reprezentaci se trefil devětadvacetkrát. Prošel řadou klubů, srdeční záležitostí je Slavie, kterou stále sleduje a je rád, že se jí teď daří a je konkurenceschopná.

Příležitost kopnout si do míče má pořád, ale už ho to tolik neláká. „S několika bývalými hráči jsme se dali na hokej. Já si vlezl do brány a byl překvapený, že je to daleko těžší než kdysi na betonu s tenisákem. Ale strašně mě to baví, jsem takový samouk a pořád se chci zlepšovat.“

Hokejem pomáhá

Do brány chtěl i musel, protože, jak přiznává, neumí moc bruslit. „Neumím třeba přešlapovat na obě strany. A brankáři jsou důležitý a je jich málo. Taky už to není o soutěživosti, ale spíš pro radost a udržení kondice. Ale máme v týmu některé hráče, kteří chtějí pořád vyhrávat. Viděl jsem Honzu Kollera, že při jednom zápase měl nervy na drátkách, soupeř ho pořád provokoval, tak on ho chytil a přehodil za mantinel,“ přidává úsměvnou historku dvoumetrového spoluhráče z reprezentace.

Hokejem se jen nebaví, zápasy mají i charitativní rozměr. „Pomáháme tomu, kdo to potřebuje, hlavně bývalým fotbalovým reprezentantům, byli jsme propojeni s nadací fotbalových internacionálů. Kvůli covidu se to trochu zadrhlo, teď hledáme motivy. Ale pořád chceme generovat peníze a poslat je tam, kde je to potřeba.“

Okresní přebor není úplně sci-fi

S fotbalem začínal na pozici obránce, stejně jako jeho otec. Postupně ho posouvali dopředu a v 18 letech už hrál na pozici útočníka. „Je to fajn střílet góly, ale zase jste víc vidět, a když se nedaří, tak to víc odnesete.“

Alex Mynářová a Pavel Kuka|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Profesionální dráhu ukončil ve 37 letech. „Já se na ten konec těšil, ono už mě bolelo tělo. Netlačil jsem se už ani do základní sestavy. Jediný, co mě pak mrzelo, že to neskončilo úspěchem Slavie a nepostoupila do Champions League (Ligy mistrů), ale i tak jsem si ten závěr užil.“

Poté však zjistil, že potřebuje něco dělat, že není ten typ, co by dokázal sedět doma. „První tři neděle jsem si každý ráno četl noviny a dal si kafe. Ale byl jsem zvyklý na zápřah, takže jsem rád, že jsem součástí něčeho a můžu pracovat,“ naráží na práci ve fotbalovém klubu. „Já jsem stejně ještě skoro deset let hrál v několika nižších klubech, až jsem skončil v tom populárním okresním přeboru. Ono to nejde jen tak úplně skončit, ale tohle byla zábava,“ usmívá se.

V narážce na okresní přebor potvrdil, že viděl stejnojmenný seriál i film a k tomu lakonicky dodává: „Nechci střílet do vlastních řad, ale někdy se realita tomu seriálu podobá. Proto to člověka baví hrát, není to tak vážný. Jde o to udělat si žízeň a dát si to pivo.“

Proč nevyužil nabídku jít hrát do Německa, která přišla ještě před revolucí? Proč mu hokejoví spoluhráči říkají ‚hladová lapačka‘? Jak vidí dnešní fotbalovou mládež? Poslechněte si v pořadu Alex a host.