Páteční Noční linka: Jaké dějiny by školáci měli znát a co se dá omezit?
V posledních měsících jsme měli jako rodiče, prarodiče poměrně dost šancí zjistit, co a do jaké míry se vlastně školáci učí. Možná jste se i vy pozastavili nad tím, čemu věnují v jednotlivých předmětech pozornost.
Mě už od školy zaráželo, že jsme se nikdy nedostali v dějepisu dál než za 2. světovou válku. Tedy dostali, ale těch čtyřicet let po válce jsme prosvištěli snad během jedné, dvou hodin. Přitom obdobím starým několik set, tisíc let jsme se věnovali několikanásobně déle a podrobněji.
Někteří učitelé dějepisu mi vysvětlovali, že je pro výuku novodobé historie důležitý historický odstup zhruba padesáti let, jiní mi říkali, že nedávnou minulost už nestíhají učit – nezbývají na to hodiny, ale také jsou ti, kteří do svých hodin debaty o době před deseti, dvaceti lety zařadili. Co si o tom myslíte vy?
O jak vzdálené minulosti by se děti měly učit ve škole? Jsou to ještě léta po roce 2000? Devadesátá? Nebo by měli učitelé s výukou dějepisu končit v osmdesátých letech?
Je třeba, aby byl při výuce historických událostí odstup několika desetiletí, nebo je naopak důležité, aby děti věděly, co se dělo před pár lety? Které dějinné milníky jsou podle vás tak podstatné, že by se je školáci měli učit? A které jsou naopak zbytné? Učí se děti něco až moc detailně?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
